Matěj Schneider: Aby Joe Biden uspěl, musí se stát prezidentem i zapomenutých Američanů
V podstatě okamžitě po amerických prezidentských volbách začala část republikánů nacházet drobná pozitiva na jejich výsledku.
Z nich totiž vyplývá, že Donald Trump trochu posílil mezi Afroameričany a Latinos a demokraté i přesto, že získali o několik milionů hlasů více, republikány zcela nesmetli. „Jsme stranou pracující třídy. Toto je naše budoucnost,“ tweetoval po volbách republikánský senátor za Missouri Josh Hawley.
Čtěte také
To je odvážné a v tuto chvíli přinejmenším hyperbolické tvrzení, ale stojí na zrnku pravdy. Podobně jako v minulých volbách Hillary Clintonová vyhrál letos Joe Biden v 15 procentech okrsků, které ale jsou zdrojem více než 70 procent amerického hrubého domácího produktu.
Přímo Clintonová se před necelými třemi lety chlubila, že ona vyhrála v té „dynamické“ a „kupředu hledící“ části Spojených států. Možná spíše než jako strana „pracující třídy“ – ostatně například bělošští voliči bez vysokoškolského vzdělání byli jednou z mála demografických skupin, u které si Trump letos nepolepšil – by se mohli republikáni chtít stát tváří zapomenuté Ameriky.
Byly tu doby, kdy by se demokraté výsledkem, ze kterého vyplývá, že oni jsou naopak stranou „vítězů“, rozhodně nechlubili.
Lednové doplňkové volby do Senátu
Přes svoji stylizaci jakožto „Middle-class Joe“ (tedy „Joe ze střední třídy“) se ale Bidenova politická kariéra takřka přesně shoduje s obdobím, kdy se demokraté jako on nebo Bill Clinton odvrátili od pracujících Američanů a začali se stávat stranou menšin a meritokracie: předměstí, doktorů, právníků, technologického sektoru, manažerů. Hlasy amerických pracujících začali považovat za samozřejmé a ti, vždy když jim demokraté nedali dost důvodů, je naopak periodicky odevzdávali republikánům.
Čtěte také
Přitom představa republikánů jako strany amerických pracujících je stále ještě směšná. Stačí se podívat na letošní jednání o ekonomické pomoci v reakci na koronavirus, aby bylo jasné, že i republikánům stále dominuje značně libertariánská a nepopulistická politika, která straní managementu velkého byznysu spíše než jeho zaměstnancům. Spojené státy nemají v pravém slova smyslu ani jednu stranu, která by stála pevně na straně zájmů těchto Američanů.
Alespoň část politiků v obou stranách si ale uvědomuje obrovský potenciál, který představuje snaha stát se hlasem právě této části Spojených států. Nehledě na to, jak dopadnou lednové doplňkové volby do Senátu, má teď právě Joe Biden příležitost udělat právě to. Jeho politická kariéra tomu ale příliš nenasvědčuje. Jestli promáchne, Američané demokraty vytrestají jak v roce 2022 u voleb do Kongresu, tak případně i v dalších prezidentských volbách.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
