Následovník profesora Holého. Mladá vědkyně je na stopě nejúčinnějšího léku proti pikornavirům

3. červenec 2018
Vědkyně Ivana Mejdrová

Mladá chemička Ivana Mejdrová pochází z Bříšťan v Podkrkonoší. Se svými kolegy vyvinula doposud nejúčinnější látky na světě proti pikornavirům, tedy proti rýmě, encefalitidě i hepatitidě. A za svůj výzkum před několika dny převzala významné ocenění z rukou francouzského vědce a nositele Nobelovy ceny za chemii Jean-Marie Lehna.

Její vědecká práce nyní získala druhé místo v prestižní soutěži Cena Sanofi za farmacii. Kromě finančního ocenění získala Ivana Mejdrová také měsíční stáž ve francouzské laboratoři dle svého výběru.

Jsem moc rád, že si Ivana Mejdrová udělala ve svém nabitém programu čas i na Český rozhlas Hradec Králové. Moc gratulujeme k takovému úspěchu.
Děkuji.

Protože to je určitě velká věc.
Tak je to takové zadostiučinění. Byla to pro mě obrovská radost, když jsem tu cenu získala. Za hodiny toho výzkumu, kdy se chemie úplně nedaří, tak je to opravdu taková trochu satisfakce. trochu.

Není to celé práce jednoho člověka. Všichni kolegové, celá naše vědecká skupina na tom má nesmírnou zásluhu.
Ivana Mejdrová, držitelka ceny Sanofi za farmacii

Vy jste převzala cenu Sanofi, která se každoročně uděluje v oblasti farmacie úspěšným mladým vědcům. Za jaký výzkum jste ji získala vy?
Naše skupina se zabývá viry, tedy ne přímo viry, jsme všichni chemici, takže připravujeme látky proti virům, čili antivirotika. My jsme se konkrétně zaměřili na ty pikornaviry, to jsou velice malé a jednoduché viry, které způsobují třeba běžnou rýmu, nebo nachlazení, ale také encefalitidu, nebo myokarditidu. Rozhodli jsme se, že připravíme látky, které by byly vůči nim účinné. Celý výzkum byl zajímavý, protože to jsou jednoduché viry, tak my se nemůžeme zaměřit přímo na ně, to znamená, oni nemají nějakou specifickou strukturu, třeba enzym, na který bychom se mohli zaměřit. Takže jsme se naopak zaměřili na lidský enzym, který tyto viry potřebují, aby se mohly množit.

Takže ty viry potřebují člověka. A proto máme rýmu.
Přesně tak.

Vědkyně Ivana Mejdrová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A na co jste přišli ve vašem výzkumu? Co je jeho výsledkem?
Nám se podařilo připravit látky, které právě lidský enzym, takovou tu továrničku, kterou viry potřebují, aby se mohly množit, tak my jsme našli látky, kterými tu továrničku zastavit. Aby ty viry nemnožila, aby je nekopírovala. A tím pádem bychom mohli léčit nejen rýmičku, ale i všechny nemoci, které jsem zmiňovala, je jich celá řada. Těch virů je řekněme kolem 70.

Jak to tedy funguje dnes, když máme rýmu? Přece už jsou nějaké léky na tyto nemoci, ne?
Ony právě léky tak úplně nejsou. Proto se říká, že léčená i neléčená rýma trvá přibližně 7 dní. My vlastně máme léky, které nám zmírňují projevy toho nachlazení, nebo rýmy. Které nám pomáhají proti zduřelé sliznici, aby se nám lépe dýchalo. Ale vlastně s tím samotným virem léky nedělají vůbec nic. Ty proti němu účinné nejsou.

Prosím vás. To jsem nevěděl. Takže v tom jste převratní. A inovativní.
Dá se říct. Ale ještě samozřejmě záleží na vývoji toho léku. Pokud by se to skutečně podařilo a nějak se s tím postupovalo v testování dále. Ten vývoj trvá třeba 15 let, takže se úplně nedá čekat, že by příští rok byly na trhu kapičky, které by nám opravdu od rýmy ulevily.

Oceněná vědkyně Ivana Mejdrová

Během jednoho dne, že bychom byli bez rýmy.
Ne, tak to ještě opravdu ne.

V jaké fázi je teď výzkum? Vy jste přišli na ten základ. A co se děje teď dál?
Teď se ty nejúčinnější látky testují na myších. Pořád ještě čekáme na spolupráci s americkým ústavem, kde by měli vhodný myší model, myšičky, které by byly nakažené tím správným virem. A teprve se ty látky budou na nich testovat. Doposud jsme testovali na myších toxicitu, to znamená, jestli vůbec je ta látka snášenlivá, nebo jestli by ji ty myšičky, potažmo člověk, snesl. Jestli by neměly nějaké vedlejší účinky, které bychom nechtěli.

Dá se odhadnout, jak dlouho to testování na myších bude trvat? Za jak dlouho by mohl být skutečně nějaký lék na trhu? Že by druhý den bylo po rýmě?
Tak ta preklinická fáze, to by mohla být otázka řekněme půl roku, možná roku. Pak ta klinická fáze, řekněme, když už se to posune na lidi, tak tam už to právě trvá třeba i 5, 6 let. Tedy řekněme opravdu, než by se ta látka dostala do kapiček, tak by to bylo třeba i těch 15 let.

Vědkyně Ivana Mejdrová spolu s dalšími oceněnými

Vy jste na tom pracovala sama?
Ne, to vůbec ne. Ono to možná vyznělo tak, že je to celé práce jednoho člověka. Všichni mí kolegové, celá naše vědecká skupina na tom má nesmírnou zásluhu. Asi bych nedokázala ani spočítat, kolikrát jsem se radila se svými kolegy. Protože celý ten reakční proces vypadá strašně jednoduše, ale potom ve výsledku je to práce velice komplikovaná. Je to i zásluha mnoha lidí z ostatních skupin. Protože k tomu potřebujeme všechny virology a krystolografy, molekulární biology. Je to týmová práce.

Vy jste si cenu přebírala z rukou Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. To bylo jistě velmi zajímavé setkání.
Určitě. Byla to pocta. Nikdy se mi už asi nepoštěstí sedět v jedné místnosti nejen s jedním Nobelistou, tam byli dokonce tři Nobelisti vedle sebe. Takže to si myslím, že se málokomu poštěstí. To byl zážitek.

Měla jste čas s nimi popovídat o nějaké odborné záležitosti? Co vám říkal, reagoval nějak na váš výzkum?
Já jsem si s ním bohužel nestihla popovídat. My jsme se jen pozdravili. On měl potom přednášky pro širokou veřejnost. Takže spíš mluvil k nám všem studentům a vědcům. A co byla krásná tečka při předávání ceny, když Jean-Marie Lehn místo závěrečné řeči sedl za klavír a zahrál.

Jean-Marie Lehn zahrál na klavír

Vy také umíte hrát na nějaký hudební nástroj?
Jenom minimálně na klávesy.

Takže byste také jednou zahrála, až budete předávat nějaké ocenění třeba jako nositelka Nobelovy ceny? Protože zatím nic na tu rýmičku není. A díky vašemu výzkumu by jednou mohlo být.
Od této chvíle by jednou mohlo být, ale to je ještě hudba daleké budoucnosti. To se asi nedá úplně takto říct.

Ale významný objev je to také v tom, že je to bez vedlejších účinků.
Ano, zatím ano. Nám se podařilo vyvinout látku, která je selektivní, to znamená, že ona si v celém našem těle vybere jen jeden jediný enzym. A to je největší problém většiny léků, které mají nějaké vedlejší účinky. Že účinná látka cílí na daný enzym, ale zároveň ještě trošičku cílí na nějaké další a to se projevuje těmi vedlejšími účinky. A to my zatím u nás nepozorujeme.

To znamená, že v tuto chvíli se látka tváří bez vedlejších účinků?
Ano, přesně tak.

V tom je tedy velký přínos. Mě by zajímalo, jak jste se dostala k chemii. Byl to váš zájem od malička? Měla jste jedničku z chemie a proto vás napadlo už na základní škole jít dál v tomto směru?
Mě už od základní školy vždy bavily přírodní vědy. A tak jsem se v té chemii začala profilovat asi až na gymnáziu. Vždy to byla chemie a biologie. Na gymnáziu jsme měli úžasnou třídní profesorku na chemii, tak jsem se začala víc přiklánět k té chemii. Přišlo mi to jako krásný obor, krásný předmět i z hlediska budoucnosti. Říkala jsem si, že asi najdu větší uplatnění v chemii než v biologii. Tak jsem se rozhodla pro chemii. A pokračovala jsem ve studiu chemie v Olomouci na Univerzitě Palackého. Tam jsem se setkala se svým nynějším vedoucím skupiny a školitelem a ten se na jedné z přednášek zmínil, že hledá doktoranda. Přišlo mi to jako výborná příležitost se podívat do Prahy a posunout se zase někam dál. Takže jsem přijala pozici na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.

Vědkyně Ivana Mejdrová spolu s dalšími oceněnými

Takže vysněná práce?
Ano. Je pravda, že práce je mým koníčkem.

Vzpomeňme další české vědce, pro které byla určitě práce velkým koněm a koníčkem. Třeba pan profesor Holý, ten také jako chemik pracoval na antivirotikách.
Ano, on je asi nejvýznamnější český chemik, co se týče léčiv. My tak nějak trošičku jdeme v jeho stopách v tom smyslu, že se také věnujeme antivirotikům. Ale zatímco on se věnoval DNA virům a retrovirům, tak my se víc zaměřujeme na ty jednodušší, na RNA viry.

Máte vy vědci také v hlavách nějakou svoji hvězdu? Myslím badatelský a vědecký vzor?
Určitě. Já myslím, že každý má takový svůj idol, nebo hvězdu, ke které se snaží přiblížit. Takového guru. U mne by to byl asi trošku pan profesor Holý, zároveň jsem měla velice ráda paní profesorku Moravcovou z Vysoké školy chemicko-technologické. Možná právě proto, že to byla žena. To byl takový můj vzor. A už tehdy na gymnáziu v Hořicích to právě byla třídní profesorka.

Prof. Antonín Holý

Protože vy pocházíte z našeho kraje, na což jsme velmi pyšní. Vy patříte sem k nám do Královéhradeckého kraje.
Ano, já jsem z malé vesničky Bříšťany, to je nedaleko Hořic v Podkrkonoší. Tam jsem chodila na základní školu.

Tak to jsme moc rádi, že Ivana Mejdrová, talentovaná vědkyně, které se podařilo připravit se svým týmem doposud nejúčinnější látky na světě proti pikornavirům, je z našeho kraje. Moc děkujeme, že jste vážila cestu do Hradce Králové a držíme palce, ať se vám dál ve vědeckém výzkumu moc a moc daří.
Děkuji za pozvání.

Vědkyně Ivana Mejdrová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem
Spustit audio

Související