Než objevil vlastní ložisko na Urale, těžil SSSR uran na polské straně Krkonoš
Ve 40. a 50. letech bylo polské město Kowary a jeho okolí odříznuté od okolního světa. Příjezdové cesty kontroloval nechvalně známý Sbor vnitřní bezpečnosti. Dovnitř bylo možné vjet jen se speciálním povolením. Ti uvnitř byli neustále pověřovaní. U Kowar se totiž nachází uranové doly, ve kterých v té době těžili rudu Sověti.
„Do konce 80. let byly informace o dolu přísně tajné. Po podepsání dohody tu od ledna 1948 byly Rusové a veškerý vytěžený uran putoval do Sovětského svazu,“ začíná vyprávění o dole Liczyrzepa Andrzej Srolski.
Málokdo toho asi ví o dolech v okolí Kowar víc než on. Stojíme na začátku uranového dolu, odkud je ještě na dohled východ a denní světlo. Rudu tu odhalili v roce 1926 němečtí horníci. Uran později mířil do laboratoře nedaleko Berlína. Ale po válce důl převzali právě Rusové.
„Byli tu osm let, od roku 1948 do roku 1956. V té době vyvezli ze všech našich uranových dolů okolo 604 nebo 607 tun čistého uranu. A po jejich odchodu zůstaly doly uzavřené,“ doplňuje průvodce.
Hora protkaná uranem
Vydáváme se do štol. Jdeme klenutými chodbami ve skále, stěny jsou vyztužené železnými oblouky. Je tu chladno a taky čím dál vlhčeji. Vlhkost je dokonce vidět. V kuželu světla baterky víří a přelévá se jako mlha.
Zastavujeme u kamenné stěny a průvodce vypráví: „U nás není uran uložený v hornině tak, jako třeba měď, uhlí nebo síra. Ale je v žilách a ty žíly vedou stovky metrů dolů do hory. Nejširší uranové žíly, které u nás vydobývali, měly 20 až 40 centimetrů.“
Stojíme u jedné z nich. Visí před ní tabulka ochranného olovnatého skla. Žíla je tmavší než okolní skála, je až černá a táhne se od země výš. „Tady se rozšiřuje a ve stropu vaším směrem zaniká. Pak se ale o kousek dál znovu objevuje,“ popisuje Andrzej a kuželem světla klouže po černé žíle táhnoucí se někam daleko za mě.
Strašné podmínky, dobré peníze
Vydobýt rudu byla těžká práce. Průměrné dožití horníků z uranových dolů byl 42 až 46 let. „To byl věk, kdy umíralo nejvíce lidí,“ potvrzuje průvodce s tím, že ale umírali i ti mnohem mladší, třicetiletí.
Čtěte také
„Nejvíc horníky decimovala silikóza. Tady hrozilo horší zaprášení plic než v uhelných dolech. Lékaři tomu říkali betonování plic. Kvůli silikóze mnozí onemocněli tuberkulózou. Jsou tu velmi nízké teploty a stoprocentní vlhkost. Nemoci vzniklé z ozáření byly až na třetím místě – zvláště častá byla rakovina štítné žlázy,“ doplňuje.
I přes rizika nebyla o pracovníky nouze. Horníci tu vydělávali až šestinásobek mzdy horníků v uhelných dolech. Měli vlastní nemocnice, vlastí zdravotní péči, delší dovolenou a později také šestihodinovou pracovní dobu. V Kowarech dokonce vzniklo první polské poválečné sídliště.
V 50. letech, kdy Sovětský svaz našel na Uralu vlastní zdroj, těžba v Dolním Slezsku skončila. A s ní i platby za chod dolu a rudu. Jak upozorňuje Andrzej Srolski, Sovětský svaz rudu nekradl, jak se prý povídá. Stejně tak není pravda, že zdejší uran obsahovala první sovětská jaderná bomba.
Vratislavské zlato
Vraťme se ale ještě před ruskou těžbu. Se štolami kolem dolnoslezských Kowar se pojí dokonce jedna záhada z druhé světové války.
„Kam se podělo vratislavské zlato?! Gauleiter Dolního Slezska Karl Hanke na konci války nařídil shromáždit v sídle policejního velitelství zlato ze všech vratislavských bank. Kromě něj zabavil v bankách uložené šperky a peníze obyvatel města,“ vypráví průvodce.
„Celkem to byly 404 tuny cenností. Před 15. lednem 1945, tedy před obležením města, tyto cennosti vyvezly nákladní vozy naším směrem.“
Čtěte také
Stopy transportu končí v okolí Jelení Hory. Ukradené cennosti pak mohly být ukryty na různých místech v okolí Kowar, včetně dnes už nepřístupných důlních štol.
Zasypaný poklad
„Před koncem války lidé v Kowarech takové nákladní vozy viděli. Třeba na parkingu u dnes už neexistujícího velkého úkrytu u Kowarského horského průsmyku. K těm náklaďákům se tehdy nikdo nesměl přiblížit. Nikdo neví, co přivezly nebo odvezly,“ pokračuje Andrzej Srolski.
„V naší oblasti je 27 štol, jenom dvě jsou přístupné. To znamená, že tu máme 330 kilometrů ne zcela probádaných hornických tunelů.“
Většinu štol navíc po ukončení těžby a uzavření dolů horníci vyhodili do vzduchu. Bez výjimek. A dnes není možné se do nich znovu dostat. Podle Srolskiého se tak klidně v některé z prostor v podzemí polských Krkonoš, v okolí Kowar, může skrývat německý lup z Vratislavi.
Související
-
Vikingové by se divili. Jejich dřevěný kostel doputoval až na polskou stranu Krkonoš
Dřevěný kostel Wang, který najdete v polském horském středisku Karpacz, původně stával v Norsku. Jak a proč se středověká stavba přestěhovala tisíce kilometrů daleko?
-
Polský Žyrardow býval metropolí lněného textilu. Jeho industriální kouzlo dýchá na každém kroku
Město Žyrardow už více než století nese jméno oslavující vynálezce tkalcovského stroje. Do jedné z perel industriální architektury Polska se vydal reportér Pavel Novák.
-
Slovenský opál má své zlaté období za sebou. Jeho doly v Slánských vrších ale zůstávají unikátem
Žádný jiný drahokam není tak příjemný jako opál, napsal ve starověku římský přírodopisec Plínius. Tehdy opěvovaný drahokam údajně pocházel ze Slánských vrchů na Slovensku.
