Petr Fischer: Havel s Trumpem na hlavě

Na dění v Kongresu se dívala busta prvního českého prezidenta Václava Havla, které v jednu chvíli, jak ukazují fotografie na twitteru, někdo nasadil trumpovskou červenou čepici s nápisem Make America Great Again.

Obraz prezidenta, který se proslavil v Česku vysmívanou mantrou „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, s čepicí amerického prezidenta, který využíval lži a nenávisti, maskované za pravdu a lásku, k získávání moci.

Absurdní skulptura, kterou by dramatik Havel jistě ocenil.

Absurdita, která postihuje nejen dění v Kongresu, ale i obecnější situaci současného světa, v němž už podobné výjevy absurdní vlastně ani nejsou. A to by zase Havla asi moc netěšilo.

Obraz Havla s čepicí Trumpa se dá číst i jinak než jako výzva k oživení americké demokracie skutečnými hodnotami. Totiž tak, že současný svět už žádné takové hodnoty nemá a že i havlovská výzva ke svobodě, kterou Američané tak oceňovali, může být kdykoliv využita k tomu, aby skutečné hodnoty kdokoliv kdykoliv zneužil marketingovým cirkusovým trikem.

Šaškovské čepice solitérů

A možná, a to je čtení hodně důrazné, se celý obraz Havlovy hlavy dá číst i jako kritika bývalého prezidenta, který se ke konzervativní Americe, tehdy bushovské, přimknul více, než bylo zdrávo, což jeho politiku zdiskreditovalo u mnoha veřejných intelektuálů, přičemž neprohlédl, jak falešná tato hra na konzervatismus je, protože za vším je třeba hledat jen moc a peníze.

Čtěte také

Filip Nerad: Americký Kapitol už v historii řádění zažil. Před „trumpisty“ ho dobyly britské jednotky

Dějiny jsou tvořeny symboly. To symboly stojí za proměnami světa, protože mluví hned a bez výkladu přímo, symboly, jak naznačuje už řecká etymologie, nesou v sobě spojující sílu dvou stran, které by spolu jinak nemluvily.

Symbol hned každému dá vědět, co se děje: díra v Berlínské zdi, hořící Jan Palach, student před tankem na náměstí Nebeského míru, zoufalá tvář dívky stojící před policejním kordonem na Národní třídě v roce 1989, letadlo ve věžích Světového obchodního centra v New Yorku, padající socha Saddáma Husajna. A teď – možná, kdo ví – Václav Havel s Trumpovou čepicí na hlavě.

Vypadá to jako rozmar komentátora, který se nemístně baví na hrobech pěti lidí, kteří na Kapitolu bohužel zemřeli. Není tomu tak, je to dokonce přesně naopak. Je to pokus vrátit těmto obětem důstojnost, kterou jim vzal Donald Trump tím, že je hnal na schodiště washingtonského Kapitolu. Pokus ukázat směšným symbolem na vyprázdněnost hodnot, za něž se tu bojuje a které v sobě nenesou nic, za co by bylo dobré umírat.

Ale i na to, jak těžko se teď budou ony hodnoty hledat, když se dají tak snadno pervertovat a zneužít. A kde zůstal havlovský český ohled?

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Trump končí svůj mandát jako politický gangster

Chceme-li jako společnost udržovat a rozvíjet demokracii, nevystačíme si s pouhým odkazováním k činům velkých předchůdců a souborem jejich přejatých myšlenek, jimiž se bude otáčet dokola jako tibetskými modlitebními mlýnky. Mýtus, jakým je dnes Havel, se musí žít, promýšlet a tím přivlastňovat, aby nezůstal někde ve výklenku Kapitolu s rudou čapkou na hlavě.

A ještě jeden výklad Havla s trumpovkou se nabízí. Není tato zdánlivě absurdní instalace nakonec přesným obrazem země, jejíž premiér si po událostech na Kapitolu a po kritice uživatelů sundal na twitteru Trumpovu čepici ze své profilové fotografie?

Petr Fischer|foto:Český rozhlas

Ve světě znají a respektují Česko skrze Havla, to jeho mýtus je vnímán jako základní nastavení či idea českého státu. Česká politika ji využívá, má však neustálou potřebu nasazovat si na tuto hlavu šaškovské čepice solitérů, kteří udělají cokoliv, aby vládli a dostali se k moci.

Nic proti čepicím, modrým, rudým, zeleným či žlutým, ale ať jsou, prosím, alespoň pravé.  

Autor je komentátor časopisu Euro