Petr Fischer: Morální banálnost Čapího hnízda
Soudce Jan Šott i napodruhé došel k závěru, že se Andrej Babiš v kauze Čapí hnízdo nedopustil trestného činu. Na zásah vrchního soudu sice upravil svou předchozí argumentaci a připustil, že jisté indicie k podvodu tu byly, jenže chyběly jasné důkazy a zůstávaly pochybnosti, a tak se kvůli principu in dubio pro reo musel soudce rozhodnout pro osvobození obžalovaných. Před zákonem je tedy bývalý premiér, dnes lídr opozice, čistý.
Soudce Šott ale svým vysvětlením otevřel prostor spekulací a úvah o interpretaci spisu, který čítá 36 tisíc stran. A také o rozdílu mezi morální a kriminální vinou.
Čtěte také
Babiš technicky vydělil firmu z područí Agrofertu, i když ji dál platil, a udělal z farmy malý podnik, který pak díky tomu dosáhl na dotaci – nelze však jasně doložit, zda to bylo jen kvůli zisku 50 milionů korun z dotačních fondů, nebo pro dobré srdce majitele potravinářsko-chemického kolosu, jenž pouze vyhověl přání rodiny, která chtěla farmu na hraní. Pochybnosti zůstávají i na straně neviny. Měl je i soudce, pochybnost na straně viny byla ale větší.
Kauza expremiéra nově nasvěcuje staré trauma porevolučních let. V mnoha soudních přelíčeních, kde se točily násobně větší dotační, státní peníze či státem privatizované majetky, soud pro podobné pochybnosti věc neodsoudil, nebo se v procesu šetření ani nedostala k soudu. Morálně to v pořádku nebylo, převody se na první pohled jevily jako podvod či nekalost, do výměr a definic trestního zákona se však nevešly.
Kauza dělí společnost
Rozdíl mezi morálkou a právem je základním napětím moderních společností. Společnost při formulování paragrafů přihlíží k obecným morálním problémům, do zákona se ale nevejde vše. Právo není stroj, který by podle hotového algoritmu spravedlnosti jen vyhazoval správné a dobré rozsudky, soudce pracuje i s obecnou morálkou.
Čtěte také
Velká část „souzení“ však zůstává na společnosti, kterou soudce toliko zastupuje. To platí pro případy porevolučních privatizací jako pro Čapí hnízdo. Soud sice skončil osvobozujícím rozsudkem, „proces“ ale pokračuje v morální společenské rovině. A tam je vývoj ještě zajímavější než sofistikovaný výklad soudce Šotta.
Na rozdíl od nepotrestaných privatizačních kauz, které frustrují Česko dodnes, neboť zanechávají pachuť majetkové nespravedlnosti jako základu porevolučního systému, Babišova kauza společnost dělí. Pochybnosti o 50 milionech pro Čapí hnízdo zůstávají.
Pro většinu společnosti je to přitom stále stejný příběh: Babiš si sáhnul pro peníze, které nepotřeboval, ale hodily se, tak proč pro ně neudělat formální převod a nevzít si je. Pro někoho podlý podvod. Pro další, včetně soudce, možná nefér a na hraně zákona, trestat se to v dané důkazní situaci nedá. Pro jiné běžná věc, kterou by udělal a také dělá každý, komu se naskytne příležitost.
A jaké je morální „rozsouzení“ společnosti? Morálně je to vlastně banální: více než třetina lidí v této zemi Babišovi důvěřuje natolik, že by mu dala hlas ve volbách a více než polovina by ho brala či tolerovala jako premiéra. Obecná morálka společnosti a trestní právo, zdá se, se tentokrát tolik nerozcházejí. O to zajímavější bude, jak se na věc podívá odvolací soud.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
