Petr Fischer: Nepropásnout příležitost mluvit a jednat
Politika je hra symbolů mnohem více než drobná a trpělivá práce na jednotlivých resortních agendách. Přesněji řečeno: měla by být obojím, jedno bez druhého v komplexních moderních společnostech nemůže existovat, a když se tak děje, je politika buď arogantně nemluvná kabinetní činnost, nebo naopak nadbíhavě populistická.
Andrej Babiš svého času říkal, že nedělá politiku, ale řeší problémy lidí. Ne všichni lidé mu uvěřili, že to myslí vážně, protože si ve skutečnosti lacino kupuje poltickou popularitu, ale skoro všichni mu chtě nechtě přiznali, že přesně to lidé od dobré vlády očekávají.
Čtěte také
Totiž: že se bude věnovat tomu, co elektorát trápí a že efektivně, nikoli efektně pomůže, když bude nejhůř. Dobrá vláda je zkrátka i dnes v pozdně moderní době stále ona pečující pastýřská moc, o níž v 70. letech minulého století psával francouzský filozof Michel Foucault, jen se tomu říká anglicky good governance čili dobré vládnutí.
Česká vláda si tuto prostou pravdu možná až příliš často hluboce neuvědomuje, a mlčí tehdy, když má mluvit a na místě řešit problémy. Jedním z příkladů je převis uchazečů o studium na střední škole, který způsobilo dlouhodobé přehlížení vzdělanostní potřeby moderní společnosti a naprostá lhostejnost k demografickým křivkám.
Frustrující situace
I malé dítě by si umělo spočítat, že silnější ročníky budou potřebovat více prostoru k výuce a více učitelů, čeští politici si ale ve většině dál myslí, že ne všichni mohou mít všeobecné vzdělání, i když všechny vyspělé společnosti kolem nás vykazují pravý opak, a tak celý problém hrubě podcenili.
Čtěte také
Dojde-li ke krizi a hysterické panice tohoto typu, nestačí, aby ministr školství na tiskové konferenci prohlásil, že se snad, jak doufá, příště o přesné rozdělení míst postará algoritmická umělá inteligence. K uklidnění strachu, že nadané děti propadnou kapacitním sítem a nebudou moci rozvíjet své nadání, by bylo jistě třeba více. Není nutné, aby ministr pobíhal po školách a kontroloval seznamy dětí, ale neměl by propásnout příležitost mluvit a jednat ve věci mnohem více a aktivněji.
Politikům se smějeme, když během povodně vyjdou v kanadách a maskáčích k rozlité řece, aby se předvedli v akci fotografům, ale nakonec takové symbolické kroky dělají i američtí prezidenti, a když nepřijedou na místo katastrofy, dostanou co proto. Německý politik Armin Laschet přišel o spoustu hlasů v boji o kancléřství, když se v údolí řeky Ahry, která zničila řadu měst a zabila desítky lidí, při opouštění restaurace se svým týmem od plic smál. Jako by neviděl tu tragédii, jako by se neuměl vcítit do pocitů místních.
I v případě nedostatku míst na středních školách žádali rodiče vlastně jen více empatie, pochopení pro to, jak frustrující je tato situace především pro všechny ty tisíce šestnáctiletých dětí. Propásnout v takové chvíli příležitost silně a prakticky přesvědčivě mluvit, je podobné politické selhání, jako nepřijet do míst, kde řádila větrná smršť nebo zemětřesení.
Na vládu Petra Fialy si dnes stěžují i ti, kdo ji fakticky volili, a to právě proto, že těchto příležitostí jasně a srozumitelně mluvit, když je to třeba, propásla už celou řadu. Slib „jiné komunikace“ se zatím bohužel nenaplnil, není-li onou jinou komunikací strategie raději nemluvit, aby nebylo vidět, že stejně nejde, že neumíme nic udělat.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
