Petr Šabata: Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Právě probíhající veřejná debata o proměně učiva, jeho provzdušnění a přiblížení životu vypadá jako pěkný příklad, že věci ve školství jdou nyní správným směrem. Bohužel, není tomu tak.
Změnu v tak zvaných rámcových vzdělávacích programech, která namísto memorování přinese důraz na dovednosti a schopnosti, mohou začít školy zavádět dobrovolně od září 2025 a povinná bude od září 2027. To znamená, že ministerstvo školství má oproti plánu dva roky zpoždění. Anebo ještě víc.
Čtěte také
Což je velmi mrzuté, protože reforma má podle Strategie vzdělávání 2030+, k níž se vláda přihlásila v programovém prohlášení, vedle změny učiva i druhý klíčový cíl – snížit velké nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. Takže každý odklad znamená, že tisíce dětí i nadále na takové vzdělání nedosáhnou. S dopadem na jejich životní šance i společnost.
Kritici právě probíhající veřejné debaty upozorňují, že je na ni málo času – končí 31. května – a nemůže přinést velké výsledky. Ale největší problém změny je ještě někde jinde.
Pro Český rozhlas Plus na něj upozornila analytička Lucie Slejšková z organizace pro informace ve vzdělávání EDUin, když připomněla minulou nepovedenou reformu: „Před 20 lety jsme udělali chybu, že jsme školám dali dokument a domnívali se, že jeden člověk namotivuje všechny ostatní a naučí je s novým vzdělávacím plánem pracovat. Ukázalo se, že to není pravda, a my dnes učitele možná znovu trochu opomíjíme.“
Sdílené porozumění
Ještě šířeji upozornil na stejný problém expert z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Dominik Dvořák na Národním konventu o vzdělávání v Senátu. Ve vystoupení vstřícném k přítomnému ministru školství Dvořák analyticky a na příkladech rozebral, v čem spočívá nebezpečí. „Dokument je dobrý, jen jestli bude ve školách fungovat,“ řekl a popsal zkušenosti prvních dvou škol, které se pokoušejí s novým zadáním pracovat. „Jsou víc zmatené, než jsme čekali,“ uvedl.
Čtěte také
Přitom jsou to školy nadstandardně připravené, zkušené a úspěšné, a mají podporu z Národního pedagogického institutu. „Jak to bude vypadat, až to pustíme na čtyři tisíce škol, které jsou méně připravené, a řeší mnoho jiných praktických problémů?“ zeptal se Dvořák a dodal: „Zanedbali jsme vytváření sdíleného porozumění.“
A stejně jako další odborníci upozornil, že naprosto nezbytné pro úspěch je propojení nových vzdělávacích programů s přípravou učebnic, vzděláváním učitelů a především se změnou přijímacích zkoušek a maturit, které budou výsledky ověřovat.
Zásadní proměna učiva, dnes tak důležitá pro úspěšnou budoucnost země, se může opravdu podařit, jen když si ji za svou vezmou učitelé a ředitelé škol. Tedy ti lidé, jimž vláda slíbila ve svém programu hory doly a nesplnila takřka nic.
Lidé, kteří vloni na podzim stávkovali, protože přístup ministerstva považovali za nepřijatelný – šlo o placení odučených hodin a také kuchařek a uklízeček. Stávkovali, protože byli zoufalí. A dočkali se od premiéra komentáře, že nezodpovědně „využili složité situace, ve které naše země je“.
Z dnešního zpoždění vidíme, že Fialova vláda zanechá své nástupkyni vzdělávání s vnitřním dluhem nejen finančním, ale i věcným, a nejde jen o učivo bez memorování.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
