Petr Žantovský: Nizozemské NE a bruselské ALE JISTĚ

Velmi častým mediálním refrénem před konáním referenda bylo, že bude neplatné pro malý zájem hlasujících, který se promítne do nižší než zákonem požadované 30-procentní hranice. Ani tento předpoklad nevyšel, účast byla víc než dostatečná. Jak připomínají komentátoři, i tak je referendum právně nezávazné.

Nizozemský premiér Mark Rutte však v tamní televizi prohlásil, že výsledek referenda jeho vláda ignorovat nebude. Samotné nizozemské referendum bylo ovšem chápáno jako obecnější vyjádření pohledu Nizozemců na EU. Nizozemci navíc hlasovali v době, kdy jejich země předsedá unii.

Připomeňme, že příští předsednickou zemí bude Slovensko, jehož premiér a většina politické scény má k Bruselu ještě vyhraněnější postoj.

Čtěte také

Někoho by možná napadlo: co kdyby Slovensko bylo poslední předsednickou zemí? Vyloučit se to nedá. Brusel si o to totiž vyloženě říká. Inovovaný nápad s migračními kvótami je toho typickým příkladem. Je to výraz naprosté bezradnosti.

Evropské elity nevědí kudy kam, a proto jen přitvrzují. Problém je, že důsledkem této politické slepoty nebude jen chaos a možná rozpad unie, ale především nárůst nestandardních politických sil. Podívejte se na výsledky voleb ve Francii, Polsku, Maďarsku i Slovensku – všude tam se občané radikalizují. Zjevně kolektivně zapomínáme na historické paralely z konce 30. let.

Už podruhé kříží Holanďané plány Evropy|foto: ČTK/AP, Peter Dejong,ČTK

Anna Kuznická z Asociace pro mezinárodní otázky v rozhovoru pro portál EurActiv odpověděla na otázku, co se bude dít v případě nizozemského ne, takto: „Aby vešla asociační dohoda v platnost, je potřeba ratifikace všech členských zemí, nizozemské schválení je proto nutné. Nezapomínejme ale, že Evropská unie už se v podobných situacích ocitla a vždy se jí podařilo nějak vybruslit.

V případě evropské ústavy přijetím obdobné Lisabonské smlouvy, v případě zamítnutí Lisabonské smlouvy Irskem pak schválením výjimek pro tuto zemi. Dovedu si tedy představit, že by byla asociační dohoda doplněna například o dodatek potvrzující, že smlouva v žádném případě neznamená přiblížení se členství Ukrajiny v EU, a byla následně ratifikována.“

Jinými slovy se nám tu říká, že Brusel si prosadí svoje víceméně za každou cenu a bez ohledu na to, co si o tom občané členských zemí myslí. To nesvědčí o vysoké míře demokracie panující v Unii. Pak se nelze divit, že – i díky podobným lišáckým krokům – ztrácí Brusel svoji důvěryhodnost.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.