Prigožin není samostatný hráč a nikdy nebyl. Stála za ním část FSB a armády, míní analytik Svárovský

Vzpouru oligarchy, velitele tzv. Wagnerovy armády Jevgenije Prigožina, mnozí evropští politici nebo analytici hodnotí jako ukázku trhlin v ruském režimu. Není ale zatím zřejmé, do jaké míry tato epizoda oslabila Vladimíra Putina.

Čtěte také

Putin ztratil tvář, teď přijdou čistky. Proč Prigožin couvl z tažení na Moskvu?

Podle Ondřeje Soukupa, novináře a analytika Českého rozhlasu, který se dlouhodobě věnuje dění v Rusku, by bylo zatím předčasné uvažovat nad tím, kdo po Putinovi případně převezme moc.

„Mladší politici jsou technokraté, kteří by nejspíš dokázali zvládnout nějaký přechodný kabinet, ať už jde o současného premiéra Michaila Mišustina, nebo vicepremiéra Marata Khusnullina,“ připouští Soukup. Upozorňuje ale, že prezident o žádné korunní prince zájem neprojevil.

„Tento systém byl vybudován pro potřeby Vladimira Putina tak, aby nikdo nemohl získat výraznou převahu nad konkurenty,“ dodává novinář.

Žádná sóloakce 

Během rebelie wagnerovců se na podporu Vladimira Putina postupně ozvali někteří představitelé Ruska, jako například exprezident Dmitrij Medveděv. Další Putinův spojenec, čečenský lídr Ramzan Kadyrov, obratem vyslal jednotky do Rostova na Donu, města, kde revolta začala. Zároveň sílí hlasy expertů, že Prigožinova vzpoura nemusela být sóloakce.

„Prigožin není žádný samostatný hráč a nikdy nebyl. Za Prigožinem stála část FSB a část armády. To znamená, že tam spíše došlo k určitým tektonickým pohybům uvnitř všech silových struktur a to je jedna věc, o které se dá teď říci, že se změní,“ míní bezpečnostně-politický analytik s dlouhou diplomatickou zkušeností Martin Svárovský.

Čtěte také

Frustrovaný Prigožin jednal instinktivně. Putin projevil bezprecedentní slabost, hodnotí Pazderka

List New York Times například napsal, že vlivný ruský generál Sergej Surovikin o vzpouře dopředu věděl, Američané se teď podle zdroje listu a amerických zpravodajských služeb údajně snaží zjistit, zda dokonce nemohl při plánování akce pomáhat. 

V 90. letech aspirovali na politické funkce v Rusku oligarchové, jako byl Boris Berezovskij nebo Michail Chodorkovskij, ti jsou už ale mimo dění. „V podstatě spravují svoje léno, ale nerozhodují. V posledních dvaceti letech hlavní nositelé moci byli v zásadě představitelé silových struktur,“ vysvětluje expert.

„Co můžeme pozorovat, jde o pět skupin představitelů takzvaných siloviků. Je to hlavně armáda, FSB, GRU trochu méně, poté představitelé Rosgvardie a představitelé Národní bezpečnostní rady a Prigožin,“ uvádí Svárovský.

Odolnost bank

Nedávné dění ukázalo, že Vladimir Putin není všemocný. Celý ruský politický systém je postaven na tom, že se jeho představitelé hlídají mezi sebou.

„Šlo o to, kdo to zkusí jako první, a to byl Prigožin. Začal ale příliš brzy. To byla už tehdy akce kolem dobytí Soledaru, která měla poskytnout i velkou ekonomickou základnu.“

Dá se ale možná předpokládat, že po prohrané válce se ukáže odolnost ruského bankovního systému, finančního a správního systému, silovici můžou ustoupit do pozadí.

„To znamená, že silovici nebudou jedinými relevantními hráči, ale budou to například hráči z byznysu nebo představitelé bankovního sektoru apod. Konkrétně je ale nyní nemožné říci, kdo bude v budoucnu v Rusku u moci,“ dodává Svárovský.

Jak válka mění Rusko? Kde jsou aktuálně jeho silné a slabé stránky? Jaký vliv si Rusko udrželo ve světě? Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Moderuje Martina Mašková