Sláva amatérské fotografii! Pražská výstava rekapituluje, jak se Češi učili zacházet s foťákem

13. únor 2020

Výstava Sláva amatérské fotografie v Národním technickém muzeu připomíná, že od vzniku prvního českého amatérského fotoklubu letos uplynulo 131 let.

Když architekt Jiří Havrda začínal s amatérskou fotografií, vyvolával své fotky doma v koupelně. S dobrodružnou cestou za obrazem má dodnes spojený prach panelákového bytu a bouchání na dveře, že je třeba končit.

I proto se mu na aktuální výstavě Sláva amatérské fotografie, která je až do konce dubna otevřená v pražském Národním technickém muzeu, nejvíc líbily právě věrné imitace temných komor. Připomněly, že málokterý amatérský fotograf měl pro svou kratochvíli k dispozici vlastní prostory.

Sláva amatérské fotografie

Většina našeho života

Společně s kolegou Tomášem Štanzelem expozici Sláva amatérské fotografie připravila Michaela Hrubá. Fotka jí, jak řekla v ArtCafé, zabírá zhruba 80 % života.

Čtěte také

Věnuje se jí totiž v Národním technickém muzeu, studuje ji na vysoké škole v Opavě a spolu se zmíněným Jiřím Havrdou a dalšími třemi členy je sdružená ve fotografické skupině 28

Původně jedenáctičlennou nesourodou skupinu dal v roce 2009 dohromady fotografický workshop s Antonínem Kratochvílem. „Na Moravě jsme s ním fotili témata na pomezí dokumentu, portrétu a reportáže. Po deseti dnech jsme si řekli, že tohle nemůže skončit, že se chceme nad fotkou potkávat i dál. Na podzim jsme pak založili naši skupinu, která se později stala občanským sdružením s ambicemi posunout se do vyšších amatérských pater,“ vysvětluje Jiří Havrda.

Fotoaparáty, reklamy, časopisy…

Výstava návštěvníky podrobně provádí světem amatérské fotografie od jejího vzniku v roce 1839, přes vznik prvního pražského Klubu fotografů amatérů o padesát let později až po pozvolné pozření amatérských klubů socialistickými strukturami.

Expozice informuje o přísných podmínkách klubového života, ve vitrínách jsou k vidění modely fotoaparátů, dvě stovky fotografií včetně těch od autorů, kteří se z amatérů vypracovali mezi profesionály (například Jaromír Funke či Alexander Hackenschmied), a také dobové reklamy nebo časopisy. Právě ty byly spolu s fotografickými kalendáři důležitým zdrojem tipů, rad a návodů, jak se ve focení zlepšovat.

Zpočátku se časově i finančně náročnému koníčku věnovali zejména šlechticové, klér anebo vědci – třeba Jan Evangelista Purkyně fotografii používal ke studiu lidské figury. Amatérské kluby pak začaly vznikat v době, kdy se technika zjednodušila a lidé měli díky kratší pracovní době a lepší infrastruktuře více času.

Sdílet koníček s těmi, kterým nemusíte nic vysvětlovat

Paralelu s dávnou dobou ale členové Osmadvacítky nacházejí. „Vidím ji ve sdílení koníčku s lidmi, kterým nemusíte nic vysvětlovat. Snaha zlepšovat se, inspirovat, to je obří bonus těchto spolků,“ myslí si Michaela Hrubá.

Čtěte také

Jiří Havrda přidává ještě socializační aspekt a touhu o konkrétních věcech společně přemýšlet.

Třeba na společných fotovycházkách. Havrda, Hrubá a spol. jich sice neabsolvovali tolik, jako jejich absolvovali kolegové před sto lety, a ani během nich pod dozorem instruktorů nefotili stále stejné motivy. Zato jim ale nechybělo ryzí nadšení a adrenalin. „Naše vycházky často končily zásahem policie, která nás vyváděla z prostor, kam se nesmělo, a my jsme odmítl i vydat filmy a karty z foťáku a volali fiktivní právníky,“ usmívá se Havrda.

Kde je hranice mezi profesionální a amatérskou fotografií? Co byly okružní mapy a proč existují dodnes? Jak se s příchodem amatérských fotografů srovnávali malíři, kde si fotografové pořizovali na konci 19. století techniku a kdy novináři přestali fotografii řadit na úroveň sportu? Poslechněte si celé ArtCafé.

Spustit audio

Související