Tříkrálová koleda na rakouský způsob, to je celonoční putování od domu k domu. A hvězdu s sebou!

Svátek Tří králů znamená konec vánočního času. V korutanském Heiligenblutu je neodmyslitelně spjatý s takzvanými hvězdnými pěvci. V krojích, s hudebními nástroji a velkými žlutými hvězdami na tyči obcházejí koledníci sousedy už od 16. století. Putují často v hlubokém sněhu od domu k domu a zvěstují příchod Ježíše Krista. Mnozí obyvatelé na jejich návštěvu čekají celou noc a otevřou jim dveře třeba i ve čtyři hodiny ráno.

„Naše skupina má před sebou dnes v noci asi 42 domů, u každého zazpíváme koledu. Vypráví o narození Krista a o klanění tří mudrců. Celé to začíná požehnáním v kostele a pak se družiny rozejdou po vesnici. Hotovo budeme mít, myslím, tak v sedm osm ráno,“ těší se Josef.

Vše začíná mší v kostele, pak se družiny rozejdou po vesnici

Před náročnou nocí je 74letý tesař, který taky trochu farmaří, v dobré náladě. Dnes vede jednu z družin.

Procházíme setmělou vesnicí Heiligenblut na úpatí Grosglockneru. Deset sboristů, pět muzikantů a jeden hvězdonosič, který třímá velkou žlutou hvězdu připevněnou na tyči. Ulice je ozářená vánočními ozdobami, začíná pomalu sněžit…

A už zastavujeme u jednoho z hotelů, kde se shromáždili hosté i personál.

Hodně ovsa a tlusté peněženky

Pěvci stojí v půlkruhu, čestné místo zaujal hvězdonosič Marcus. Uvnitř hvězdy rozsvítil světlo, roztočil ji a namířil záři směrem k obecenstvu. Na závěr přejí blažený a radostný nový rok.

„A taky hodně ovsa, žita, ječmene. Spoustu hostů s tlustými peněženkami. Ať zůstanete zdraví a nezakolísáte,“ halasí.

Po písni jsme pozvaní dovnitř na pohoštění a znovu se zpívá tentokrát před jesličkami. Není to tak v každém domě, ale během noci se koledníci takhle ohřejí několikrát.

Hvězdy zdobí postavy tří králů, Ježíška, někdy i Marie s Josefem. Kolem jsou horské byliny a uvnitř hvězdy skrytá žárovka

„Hvězdu musíme mít s sebou, tak jako tři králové. Přinášíme ji k malému Ježíškovi v jeslích. Jsou na ní namalované postavy Kašpara, Melichara a Baltazara, Marie, Josefa a Ježíška. A po stranách rostliny a květy typické pro naše horské louky,“ ukazuje mi Marcus.

Pokouším se hvězdu roztáčet, dělá se to ručně pomocí provázku. Stačí pravidelně ve správný moment zasáhnout. Ale není to tak jednoduché. I Marcus to prý musel doma nejdřív natrénovat.

Čtěte také

Pouze muži? Doba už je jinde

„Je to vždycky radost vidět. Jsme první dům a můžeme koledníky pohostit. Dostanou něco k jídlu, zůstanou u nás o něco déle, a ještě u toho zazpívají. Nejhezčí je, když večer vyjdete před dveře a slyšíte zpívat i ostatní skupiny odevšad z údolí i okolních kopců,“ popisuje sedmnáctiletá Christina.

Ptám se, jestli jí není líto, že zpívat chodí jen muži. Prý tuhle diskuzi s rodiči vede během celého roku: „Za války to tak bylo, ženy koledovaly místo mužů. Pak se ale vše vrátilo do starých kolejí. Je to sice stará tradice, ale doba se posouvá dopředu, a myslím, že by bylo hezké, kdyby tam směly i ženy.“

Z 900 obyvatel Heiligenblutu se do koledování v devíti družinách zapojí skoro 150 lidí. Ostatní čekají doma, až i na jejich práh dorazí svítící hvězda. Pro někoho to znamená být vzhůru třeba i ve čtyři ráno.

Tak trochu návyková tradice

U dalšího stavení si družina vykoledovala panáky něčeho na zahřátí, občas si do kapes najde cestu i nějaká ta bankovka.

Mezi pěvce se mohou přidat jen muži starší 16 let. Kdo jednou začne, už prý nechce skončit

Další, kdo nás pozval dovnitř, je tříčlenná rodina. Servírují se smažené koblihy, víno a pivo. Koledníky hostí u svých stolů už dvacátý čtvrtý rok a jsou na to patřičně hrdí.

„Nejhezčí je to setkávání se sousedy, se všemi rodinami a příbuznými. Já koleduji už dvacet let. Kdo s tím začne, nikdy neskončí. Támhle můj strýc jde letos po padesáté. Mnoho lidí v Heiligenblutu říká, že nový rok skutečně začíná až s příchodem hvězdných pěvců,“ říká koledník Erich.

autoři: Ladislav Novák , and
Spustit audio

Související