V egyptské armádě slouží čeští psi. O jejich výcvik se stará unikátní kynologická stanice
Pes se stále častěji stává domácím mazlíčkem i na Blízkém východě. Třeba v Egyptě se dnes těší velké pozornosti. Psi také často slouží v egyptské bezpečnosti. A mnozí ze psích ochránců mají dokonce český rodný list. Z České republiky putují do Egypta až stovky štěňat ročně. Výcvik je čeká v kynologickém komplexu nedaleko Káhiry, který je na celém Blízkém východě unikátní.
„Za posledních deset let se zájem o psy nesmírně zvedl. Egypťané začali psa považovat za člena rodiny,“ říká Hášim Dandaráví, zatímco mi ukazuje psí hotel. Tahle část je pro malé čtyřnožce a tamhle vedle mají kotce ti větší. Všechno je vzorně čisté, personál má naprosto profesionální přístup.
„Jsou tu diskuze, jestli islám chov psů zakazuje, nebo ne. Islám ale vznikl v pouštním prostředí, kde pastevci ovcí a velbloudů používali psy k hlídání svých stád. Jak by tedy mohl islám zakazovat psy?“ kroutí hlavou Hášim.
Psí all inclusive
Jeho táta se psů bál. Prvního čtyřnožce si tak Hášim mohl pořídit až ve dvaceti. A teď stojíme uprostřed unikátního podniku, který tu na okraji Gízy za posledních deset let vybudoval.
„Takové výcvikové středisko nenajdete v celém arabském světě ani v celé Africe,“ konstatuje Hášim Dandaráwí. Ke skromnosti nemá žádný důvod. Kolem nohou se mu pořád motá jeho vlastní belgický ovčák Flint s českým rodným listem a bezchybně poslouchá povely.
V téhle části komplexu najdou běžní pejskaři psí hotel, veterináře, psího fyzioterapeuta, mají tu i taxi, které pejska doma vyzvedne, a nabízejí třeba i venčení z domu, když má páníček napilno.
Egypt se učí žít se psy
Zatímco si s Hišámem povídáme, přicházejí dvě dámy. Paní Nihál tu ubytovává svého kokršpaněla: „Na jednu stranu je v Egyptě spousta lidí, kteří chovají psi, starají se o ně, jsou tu spolky na záchranu zvířat. Ale pořád je tu ještě i kultura, která chování psů nepřeje.“
Paní Nihál prý pejska kolem domu venčí dvakrát denně, ale ve městě to ještě není úplně běžné, a tak jezdí ráda sem. Její kamarádka Amál je tu se svým jorkšírem, kterého kdysi přinesla domů její dcera.
„Dřív jsem se psů bála. Když k nám Nihál svého kokršpaněla přivedla, ječela jsem. A teď mám svého – spí vedle mě, leží mi v náručí a doma je mojí největší radostí,“ svěřuje se.
Zdejší zařízení plné zeleně si obě dámy pochvalují: „Doktor Muhammad je naprosto skvělý, když pejsek něco potřebuje, vždycky pomůže. A každou sobotu ho tady koupou,“ libuje si paní Amál.
Český rodný list a egyptský výcvik
Hášim mě pak veze do další, důležitější části svého království. Tady se cvičí profesionální psi pro armádu a bezpečnost. A zdejší krásní ovčáci a labradoři jsou prý Češi.
„Založili jsme pobočku v České republice. Psy tam musí někdo dobře vybírat. Vozíme je sem na výcvik, a pak je dodáváme do dalších arabských zemí. Je to dobrý byznys. Česko má kvalitní chovy, a tím pádem dobrý vývozní artikl,“ hodnotí Hišám.
Cvičiště psů Hášima Dandarávího dnes zaměstnává 300 lidí, vesměs z venkovského Horního Egypta. A tihle kluci dělají v egyptské společnosti obrovskou osvětu.
Cvičitel už není nadávka
Cvičitel Ajman se o možnosti pracovat tady dozvěděl od kamaráda: „Řekl jsem si, že to zkusím, a do psů jsem se zamiloval. Pochopil jsem, jak o nás lidech přemýšlejí, jak jsou svému pánovi věrní a že udělají všechno proto, aby ho potěšili.“
Ajman tu cvičí psy na odhalení výbušnin a drog. V jeho tradiční vesnici nebyl blízký vztah ke psům zvykem. „Zpočátku jsem u nás na vesnici tajil, že v Káhiře cvičím psy. Situace se ale začala měnit. Zvlášť po revoluci v roce 2011 lidé pochopili, že psi dobře chrání,“ vypráví.
„Začal jsem na vesnici dělat osvětu a dneska se tam nestydím za to, co dělám. Naopak jsem na to hrdý,“ dodává. Na psy si musela zvyknout i Ajmanova vesnická manželka a dnes mu prý už doma po večerech radí, co by který pes u výcviku nejspíš potřeboval.
