V močálu, ze dřeva a bez základů. Evangelický kostel v Kežmarku přesto stojí už víc než 300 let

Takzvané artikulární kostely na dnešním Slovensku stavěli protestanti od konce 17. století, a to podle přísných předpisů, artikul. Ty stanovili pro protestantské chrámy tehdy vládnoucí Habsburkové, aby je odsoudili k brzkému zániku. V původní podobě se takzvaných artikulárních dřevěných kostelů do dnešních dnů zachovalo pouze pět.

Dřevěný artikulární kostel v Kežmarku je postavený na půdorysu rovnoramenného řeckého kříže. Budova je zvenku omítnutá a dřevěnou kostru uvnitř naznačují jen křivé zdi, nepravidelné úhly. Už při vstupu hlavními dveřmi je cítit krásná vůně kadidla v kombinaci se starým smrkovým dřevem.

„Když návštěvník přijde do Kežmarku, tak vůbec nemá pocit, že se dívá na dřevěný artikulární kostel, ale spíš na nějakou stodolu, která je omítnutá jakousi hlínou smíchanou se slámou a plevelem. Což také ve skutečnosti je. Až když vejde dovnitř, tak se mu odhalí ta krása,“ popisuje farář Roman Porubän, zatímco ovládá tři sta tři let staré varhany.

Čtěte také

„Ze zachovaných artikulárních kostelů, je tento v Kežmarku nejvíc vyzdobený. Na návštěvníka tu dýchá lidové baroko ze všech stran.“

Odsouzený k zániku

Artikulární kostely směly vznikat jen na místech, která byla pro věřící potupná a neslibovala stavbě dlouhý život. V Kežmarku pro něj vybrali místní močály.

„Kostely se směli stavět jen za hradbami města. Vchod do kostela mohl být jen ze strany, kde byly stodoly a statky. Základy mohly být hluboké jen 60 centimetrů. Nemohli se používat hřebíky, zdivo, nesměly se stavět věže ani zvonice,“ vypráví průvodkyně Nora.

„Musel se použít nejlevnější materiál, v té době to bylo dřevo. Tím se předurčilo, že artikulární kostely budou dřevěné,“ dodává.

Na palubě nebeské lodi

Vypadá to, jako bychom byli uvnitř převrácené lodi. Nad námi je dřevěná klenba natřená na modro, s oblaky symbolizujícími nebe.

„Pokud jde o klenbu, traduje se, že tento kostel postavili švédští námořníci, proto představuje obrácenou loď a okrouhlá okna vyvolávají pocit, že sedíte v kajutě,“ říká sedmdesátnice z Kežmarku

Kruhová okna navozují pocit, že je člověk uvnitř dřevěné lodě

Původní malby, tmavé dřevo a zvuky varhan vytváří magickou atmosféru. Na pohled drobný kostel pojme přes 1500 lidí a dodnes se tu slouží mše.

Krčma místo kostela, kostel místo krčmy

„Sloužit bohoslužby v tomto kostele je mimořádně zvláštní. Kostel dýchá historií a člověk má až bázeň a úctu před tím, co tu předkové zanechali. Zvlášť když si uvědomuje, za jakých pohnutých podmínek se kostel budoval,“ svěřuje se kněz Roman Porubän.

A dodává ještě jednu turisty oblíbenou perličku o vůbec nejstarší a jediné zděné části kežmarského kostela:

„Ani jeden kostel se nemůže pochlubit, že má i krčmu, tedy hostinec. Dřevěný kostel byl přistavěný k původní krčmě. V současnosti je to sakristie,“ uzavírá místní farář a zve k návštěvě i turisty z Česka.

autoři: Ladislav Novák , and
Spustit audio

Související