Venezuela se potácí v krizi. A ženy prodávají své vlasy

Pro mnohé potupný „obchod“ je jen dalším symptomem prohlubující se krize ve Venezuele. Druhdy ropná velmoc se potýká s nedostatkem i těch nejzákladnějších potravin a inflační spirálou. Miliony obyvatel tak čelí všeobecné chudobě a mohou například zapomenout na lékařskou péči. Ta sama o sobě je dnes velice nákladná a navíc chybí i ty nejzákladnější léky.

Na mostě postávají desítky překupníků a volají: „Vykupujeme vlasy!.“ Ve frontě zájemkyň stála i pětačtyřicetiletá pouliční prodavačka Celina Gonzalesová. Nabídla k prodeji své polodlouhé hnědé vlasy – za 60 tisíc kolumbijských pesos, v přepočtu zhruba za 500 korun, což ve Venezuele představuje ekvivalent minimální měsíční mzdy.

„Mám artritidu a potřebuji léky. Na to mi ale peníze za vlasy nestačí. Tak si aspoň koupím prášky proti bolesti,“ říká odevzdaně Celina, která prý rodinu o cestě do Kolumbie neinformovala. „Musela bych se stydět,“ dodává.

Zemi ublížil pokles cen ropy i nekompetentní vedení

Venezuelská levicová vláda prezidenta Nicoláse Madura, který v roce 2013 na postu hlavy státu vystřídal zesnulého Huga Cháveze, viní z krize všechny, jen se sebe. Opozice, místní podnikatelé, ale i mezinárodní firmy prý rozpoutali proti Venezuele "ekonomickou válku" a sabotují jakékoli pokusy o nápravu a smír.

Pravdu je však podle Guardianu třeba hledat jinde. Pokles světových cen ropy, na jejíž těžbě je Venezuela závislá, nekompetentní vedení a populistické experimenty, jimiž se režim, přes četné protivládní demonstrace a akce stále odvážnější opozice, drží u moci. To je realita, která vrhá Venezuelany do chudoby a beznaděje.

Rodiny hladoví, ženy shánějí peníze pro děti, jak mohou

Ekonomika země už třetím rokem klesá a lidé v dlouhých frontách na vládou dotované potraviny často končí s prázdnýma rukama. Jídlo na volném trhu je příliš drahé. Pytel rýže někdy přijde až na desetinu měsíčního příjmu. Mnozí přežívají, jak se dá, a ti, kdo mohou, si vyrazí obstarat jídlo do sousední Kolumbie.

I tam jsou ovšem třeba peníze. A tak stále více venezuelských žen obětuje své vlasy v mnoha provizorních kadeřnictvích nejen v La Paradě, ale i v dalších kolumbijských městech. Na tržištích, na rušných ulicích anebo třeba ve skladu pneumatik. „Většina žen sem přichází s malými dětmi, a jakmile jim ustřihneme vlasy, běží nakoupit jídlo,“ – říká jednatřicetiletá Jenifer Niňo, která se na kvetoucím byznysu podílí.

Některé ženy si stěžují, že jejich nový střih je nedbalý, jiné hned začínají svého rozhodnutí litovat, další se jen mlčky odvracejí. Chudá Venezuelka Maribel přijela do kolumbijského příhraničí z provincie Tachira. „Jsem tady, protože nemám co jíst. A bratr říkal, že tu mohu prodat vlasy,“ svěřila se Maribel reportérům. Ale nepochodila. Odmítli ji. Její vlasy jsou prý příliš krátké a řídké, uzavírá britský deník Guardian.