Veronika Lefrancois: Italský pacifismus ve válce na Ukrajině
Když jsem se v prvních dnech války na Ukrajině účastnila ve Florencii demonstrace na podporu napadené země, nebyla jsem si jistá, jestli jsem se omylem neocitla na gay pride. Žluto-modrých ukrajinských praporů jsem kolem sebe viděla pomálu. Zato se většina demonstrantů halila do vlajek duhových barev, připomínajících hnutí LGBT.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že se jedná o tak zvanou Bandiera della Pace neboli vlajku míru. Oproti devítibarevné vlajce hnutí homosexuálů má ta mírová jen sedm pruhů a její barvy jsou srovnány v jiném pořadí. Navíc uprostřed nese bílý nápis PACE, tedy mír.
Čtěte také
Tato duhová vlajka je už od 60. let minulého století symbolem italského pacifismu a stala se znovu aktuální v roce 2003, kdy ji Italové vyvěšovali z balkonů na protest proti válce v Iráku. Od té doby v sobě nese i podtext odporu vůči NATO a vůbec vojenským organizacím.
Zdá se mi charakteristické, že dnes na italských balkonech opět vlají především tyto barevné vlajky namísto těch žluto-modrých, ukrajinských. Ukrajinský prapor dnes symbolizuje ozbrojený boj, i když se jedná o oprávněnou obranu proti agresorovi. A vojenské konflikty dnes mnoha Italům připadají nepřijatelné.
Zbraně obranné a útočné?
Velká část mých italských známých je přesvědčena, že zasíláním zbraní na Ukrajinu Západ pouze přilévá olej do ohně a přispívá k dalšímu utrpení válkou sužovaného obyvatelstva. Konflikty se prý mají řešit výhradně u jednacího stolu.
Čtěte také
Je těžké s nimi diskutovat. Člověk si najednou připadá jako krvelačná bestie toužící po válce. Všeobecný mír přece musí být ideál, který si přeje každý rozumný, mírumilovný člověk! Ale jak má míru dosáhnout země, která byla zákeřně napadena? A jak vyjednávat s diktátorem, který bezostyšně lže a popírá očividnou realitu?
Podle nedávného průzkumu veřejného mínění s dodáváním zbraní na Ukrajinu souhlasí pouze 29 procent italské populace. Vypadá to, jako by pacifisticky smýšlejícím Italům šlo o urovnání situace za každou cenu, i kdyby se Ukrajinci měli vzdát a podrobit se ruskému agresorovi. Jako by Itálie zapomněla na slova své slavné partyzánské hymny Bella Ciao z období protifašistického odboje. Zpívá se tam: „Jednoho rána jsem se vzbudil a našel jsem vetřelce.“ To přece doslova popisuje situaci, do které se probudili Ukrajinci 24. února tohoto roku!
Pacifistické smýšlení italských voličů, jak se zdá, velmi dobře vycítilo populistické Hnutí pěti hvězd, v čele s bývalým premiérem Giuseppem Contem. Tato antisystémová strana se momentálně v parlamentu snaží omezit zasílání zbraní na Ukrajinu, které naopak v souladu s politikou Evropské unie prosazuje vláda Maria Draghiho.
Čtěte také
Giuseppe Conte prý souhlasí pouze se zasíláním obranných zbraní, ale poskytování zbraní útočných odmítá. Ovšem jaký je vlastně technický rozdíl mezi zbraněmi obrannými a útočnými, to už nevysvětluje. Ve skutečnosti se tato terminologie ve vojenském slovníku nevyskytuje. Každá zbraň se dá použít jak k útoku, tak k obraně.
Všichni mírumilovní odpůrci dodávání zbraní si možná neuvědomují, že jednání o míru musí provázet schopnost a možnost reagovat na agresi. K jednacímu stolu s Putinem se nedá posadit s nenabitou puškou. Zbraně jsou zřejmě jediný argument, který je ruský diktátor schopen vyslechnout.
Autorka je novinářka, žije v Itálii
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
