Ze zámku nás komunisté ve sněhu vyhnali do stodoly. Přimluvil se za nás etiopský císař, vzpomíná baronka Germenis-Hildprandtová
12 let prožila v Etiopii, potom v Itálii, Íránu, Indonésii, Malajsii, Singapuru a nakonec v Řecku. Janě Germenis-Hildprandtové, majitelce panství v Blatné, bylo pouhých pět let, když se musela její rodina ze svého zámku vystěhovat. Jak na to vzpomíná? A jak se s rodinou dostali zrovna do Etiopie?
Psal se rok 1952 a dva dny před Štědrým dnem se musela rodina Hildprandt vystěhovat ze svého zámku v Blatné. „Někdo večer zaťukal na dveře – tehdy jsme na zámku žili jenom v jednom pokojíčku – a přišel takový pán, měl bajonet v ruce a řekl: ‚Tak já pro vás jdu, musíte odsud odejít.‘ Všichni jsme zůstali koukat.“
Tehdy tam žily jen s o něco starší sestrou a matkou, otec byl už tou dobou ve vězení.
Čtěte také
„Řekli nám, že se musíme obléct a jdeme. Nebylo moc času na to, co si vzít, byla hrozná zima. Neřekl nám, že půjdeme asi 10 km. No a tak jsme vyšli, já jsem samozřejmě plakala, protože jsem musela nechat na zámku svého živého zajíčka, svoji velkou lásku. Jmenoval se Dallas,“ vzpomíná.
„Bylo hodně sněhu a já jsem pořád nechtěla šlapat, tak mě chudák matka musela nosit. Vzali nás do další vesnice a tam byla stodola. Ta byla jen na půl přikrytá, skoro neměla střechu, ležely tam nějaké postele, deky. A řekli: ‚Tak tady budete přespávat.‘“
Tam musely zůstat asi tři dny, tedy i na Štědrý den, než její maminka našla nějaké ubytování. „Lidé měli strach nás ubytovat, takže matka chodila od vesnice k vesnici, než našla domek, který ještě stál. Ale nebyla tam voda, záchod byl venku, prostě něco strašného.“
Pozvání do Etiopie
O šest let později v roce 1958 se její rodina pak díky etiopskému císaři dostává z tehdejšího Československa. „Bylo to díky dědečkovi, který byl už tou dobou v Etiopii. To byl doktor Veverka, československý velvyslanec. V Ženevě se poznal s císařem a ten ho pozval do Etiopie.“
„Prarodiče tam utekli v roce 1948. Císař se jezdíval léčit do Karlových Varů, a tak si zažádal u prezidenta Novotného o rodinu Hildprandt, to bylo v roce 1958. No a o rok později jsme se začali pakovat a mohli jsme vyjet.“
Jaké bylo dospívání v Etiopii? A jak vzpomíná na návrat na zámek v Blatné? Poslechněte si celé Hovory s rodokmenem. Moderuje Naděžda Hávová.
Související
-
Za deset let v Česku jsem se naučil správně pít pivo a rozumět českému humoru, říká Kinský dal Borgo
„Když vyrůstáte na zámku, naučí vás to zvyknout si na zimu. Staré domy jsou krásné, ale ne moc funkční,“ vtipkuje v Hovorech s rodokmenem Francesco Kinský dal Borgo.
-
Zámek Lnáře koupil dědeček v dražbě. Předchozí majitel ho přivedl na buben, říká restituent Vaníček
Zámek Lnáře nedaleko jihočeské Blatné leží na někdejší demarkační linii. Na konci 2. světové války se u něj sešli Američané, Sověti i armáda generála Vlasova.
-
Když jsme se vrátili na Bludov, tvrdili nám, že tam straší, vzpomíná Karla Mornstein-Zierotin
„Největší bohatství, co máme, jsou lidé, kteří nás podporují,“ říká majitelka zámku Bludov Karla Mornstein-Zierotin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
