Antisystémové ostrovy města. Mokřad s fragmenty lužního lesa v nouzové kolonii Na Slatinách

13. únor 2024

Se zrodem Československa vzniklo v Praze několik desítek nouzových kolonií. Venkovská obydlí si v provizorních podmínkách stavěli lidé, kteří se do hlavního města stěhovali za prací. Na rozdíl od rezidenčních čtvrtí s činžovními domy v nich běžel život spíš ve venkovském rytmu včetně zahradničení a chovu hospodářských zvířat. Po sto letech zbytky kolonií prostupuje městská divočina s prvky vágního terénu. Pro město jsou to ale cenné přírodní biotopy.

S kurátorem a teoretikem Milošem Vojtěchovským a studentem architektury Davidem Knížkem bloumáme po bývalé nouzové kolonii Na Slatinách. Proplétáme se směsicí rodinných domů, zahrádek s maringotkami, několika venkovských domků ze začátku 20. století a provizorních přístřešků lidí z okraje společnosti. Relativně uzavřený prostor lemují ze všech stran koleje a Jižní spojka. Hlavní přírodní dominantou je Slatinský potok s mokřadními biotopy. V názvu se objevuje kořen „slať“ a je patrné, že jde o místo vlhké, podmáčené a hůř obhospodařovatelné. V časech klimatické změny to ale znamená hlavně v létě záviděníhodné mikroklima.

„V létě je tu tak o deset stupňů méně než v centru. Je tu krásně vlhko. K ránu nad loukou sedí mlha,“ vypráví o životě Na Slatinách člen místního spolku Martin Sládek. Kromě příjemného podnebí tvoří mokřad zázemí pro řadu přírodních druhů. Biodiverzita je tu větší, než v hustě zastavěných částech města. Podle průzkumu ČSOP tvoří Slatinský potok mokřadní biotop s fragmentem lužního lesa. To znamená vysokou botanickou pestrost s vrbinami, rákosem, ostřicí a ostrůvky orobince i prostor pro obojživelníky a ptáky. Místní spolek navíc podporuje rozvoj biotopu tvorbou a udržováním tůněk.

Dřívější okrajovou oblast Prahy dávno pohltilo město. Od roku 1999 do loňska tu platila stavební uzávěra, která místním znesnadňovala jakýkoli rozvoj, neinvestuje se do infrastruktury, nevyváží odpad a všechno směřuje k developerskému zhodnocení, jak napovídá urbanistická studie Bohdalec - Slatiny - brownfield Strašnice z roku 2019 s novým bydlením pro 26 tisíc lidí.

I Martin Sládek počítá s tím, že Slatiny budou vypadat jinak. Důležité podle něj ale je, na budoucí vizi spolupracovat s místními obyvateli a přírodní prvky, jako je mokřad, zachovat. Současná podoba místa je ale právě pro svou neučesanost a spontaneitu zdrojem podivuhodné poetiky, otevřenou množinou neočekávaných setkání v jinak hyperkontrolovaném a sociálně fragmentovaném urbánním prostoru.

Kdy začalo řízené zanedbávání nouzové kolonie Na Slatinách? Proč se dá Na Slatinách dobře sledovat dynamika současné společnosti? Poslechněte si celé Podhoubí.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka