Sedni si na zadek a pozoruj. Jak šetřit zdroje i práci? Permakultura může být i v kanceláři

„Dřív se tady pěstovalo ovoce, které se vozilo zabalené v seně do Hamburku a odtud až do Ameriky. Kopce jsou tu suťovité, šutry a na tom trochu hlíny. Abych sem dostala trochu vody, tak tady mám vanu zapuštěnou do země. Je to vlastně pidi-biotop,“ vítá mě na svém kousku země Kateřina Horáčková. Nemá auto, žije ve staré roubence a na severním svahu za domem pokouší možnosti jedlého lesa, na který si brousí zuby nejen ona, ale i slimáci a hryzci.

Permakulturní design se dívá na věci od vzorce k detailu. Vzorec se dá hledat v krajině, ale i chování lidí. Úspěch permakulturního designu spočívá v dlouhém pozorování principů, koloběhů, vzorců a následném správném zásahu. Ideální je, když má každý nový prvek, ať už jde o záhon nebo nádrž na vodu, minimálně dvě a více funkcí. Výsledkem má být jakási skládačka různých částí ekosystémů, která jakoby mimoděk nese produkční benefity pro člověka a komunitu.

Kateřina Horáčková|foto:Jakub Delibalta

„Permakultura je o efektivitě – ušetřit si námahu, snížit energetickou náročnost, vnímat, co je potřeba k údržbě, sledovat celý životní cyklus věci. Permakulturní je o šetření zdrojů. Jsme na planetě, která je omezená,“ naráží na vznik slovního spojení „permanent – agriculture“ Kateřina Horáčková.

Permakultura není jen o správné druhové skladbě záhonů, je to způsob práce s prostorem. Může jít o kancelář, neziskovou organizaci nebo vesnici. Z agri-culture čím dál víc zůstává „culture“, to znamená udržovat, kultivovat, zušlechťovat. Není to jen o půdě, která je vlastně neobnovitelným zdrojem, ale i o společnosti jako takové.

„První vždy je – sedněte si na zadek a pokorně pozorujte, co se děje. Někdo vám žere zeleninu, brouk nebo housenka anebo v práci někdo prudí. Nejdřív je potřeba pochopit vzorec, co se děje. A pak je potřeba zasáhnout ve prospěch celku. Kdysi bylo zemědělství náročné na lidskou práci. Pak přišla průmyslová revoluce, otevřeli jsme pokličky s fosilními zdroji. Někdy se říká, že na nás makají fosilní otroci. Permakulturní zemědělství je náročné na design. Asi 80 % času získáváme informace, než něco uděláme,“ doplňuje Kateřina.

Pracuje permakutlura s geneticky modifikovanými rostlinami, chemickými postřiky nebo se zvířaty? Proč je dobré naučit se rozeznávat jedlé druhy rostlin ve volné přírodě a zavařovat v době nadúrody? Poslechněte si celé Podhoubí.