Nejlepší bylo, že můžu zkusit žít normálně, říká Dan, který žije jedenáctým rokem v pěstounské péči

24. duben 2024

„Jestli si dobře pamatuju, tak první odpověď na to, jestli chtějí kluci ke mě domů do péče, zněla ne. Byli ze všeho hodně vystrašení,“ vzpomíná Karolína Vránková. Jedenáctým rokem má v pěstounské péči bratry Dana a Samuela. „Pak ale byli u mě doma a hrozně moc se jim líbila moje kuchyň, to myslím hodně rozhodlo.“

Karolína si vzala do pěstounské péče chlapce, když jim bylo deset let a čtyři roky. „Čekalo se, jestli to zvládnu. Vzít si do pěstounské péče sourozence je obecně těžké a já jsem navíc byla sama,“ popisuje situaci, do které si malé bratry přivedla domů. „A je fér si říct, že to někdy bylo šílené. Třeba jsem po tobě jednou chrstla šťávu,“ obrací se na Dana. „Pamatuješ si to?“

„Nejlepší bylo, že můžu zkusit žít normálně,“ říká starší z bratrů, dnes už dospělý Dan. „Měl jsem být do osmnácti let v dětském domově, pak se otevřela tahle možnost. „Nevím, co by ze mě bylo, jak by se odvíjela moje budoucnost. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem mohl udělat, i když můj strach ze změny byl hodně velký,“ vzpomíná.

Karolína si jako dlouhodobá pěstounka chválí pomoc doprovázejících organizací i státu. „Pěstoun má plat, peníze na potřeby dítěte a pak jsou i prostředky na nějaké další výdaje. My jsme například utratili spoustu peněz za dobré terapie pro oba dva kluky. Chci říct, že tomu mladšímu to zřejmě zachránilo duševní zdraví. K tomu má pěstoun povinná školení, která tráví s odborníky i s ostatními pěstouny, což je k nezaplacení. Nikdy jsem si nepřipadala sama.“

Poslechněte si Houpačky s pěstounkou Karolínou a jejím pěstounským synem Danem.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka