Ztráta rodiče je v dětství to nejhorší, co můžete zažít, říká autorka knihy Náhradka
„Před třemi lety jsem psala text o kojeneckých ústavech, konkrétně o tom, že jsme jedna z posledních zemí v Evropě, která ještě tyhle ústavy má. A při tom psaní jsem zjistila, že těm dětem, které do kojeneckých ústavů dáváme, strašně ubližujeme,“ vzpomíná novinářka Barbora Postránecká na to, jak vznikl námět její knihy Náhradka.
„Představa, že dítěti pomůžete, když ho vezmete rodičům, kterým výchova nejde nebo kteří svoje dítě nějak trápí, a dáte ho do ústavu, není správná. Tím, že mu seberete blízkou osobu, ho hodně negativně ovlivníte na celý život. Když už nemůže být ve své rodině, je tu varianta náhradní rodiny,“ říká Postránecká.
Kniha Náhradka v jedenácti kapitolách představuje konkrétní příběhy lidí, kterých se dotýká náhradní péče – adoptivních rodičů, pěstounů nebo dětí, které vyrostly v dětském domově. „Ztráta biologického rodiče v dětství je ta nejhorší ztráta, jakou můžete zažít, a udělá to s vámi hroznou věc,“ shrnuje Barbora Postránecká svoje zjištění. „Malé děti v náhradce si často myslí, že udělaly něco špatného, nebo že byly zlé, a proto že je jejich rodiče nechtěli. Hrozně pomůže, když má dítě šanci se se svým biologickým rodičem potkat a dozvědět se, že to tak nebylo.“
„Knížka je pro nás všechny, kteří se zajímáme o mezilidské vztahy, o dětství, rodičovství a kteří rádi čteme příběhy, které se skutečně staly.“ Poslechněte si rozhovor s autorkou knihy Náhradka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
