Baví mě hledat různé kontexty, jak číst hry, říká autor knihy Ještě jeden level Ondřej Trhoň

„Je spousta her, které ve mně puzení po ještě jednom levelu vyvolávají, ale nevím, jestli je to úplně pozitivní. Možná ani nechci, aby ho ve mně vyvolávaly, a pravidelně je odinstalovávám,“ odpovídá Ondřej, který se takhle nedávno zbavil Genshin Impact, na Jardovu otázku inspirovanou názvem jeho čerstvé knihy. Největší bažení po další úrovni v něm umí vzbudit hry s roguelike prvky jako třeba tahová strategie Into the Breach.

„Hra, která mě poprvé o hrách přiměla přemýšlet jinak, byla Dear Esther. Asi se nedá oddělit od doby, kdy jsem se k ní dostal, bylo to po menší pauze od her vůbec a zároveň jedna z prvních, o kterých jsem psal,“ vysvětluje Ondřej, kdy poprvé zvážil, že by o hrách mohl začít přemýšlet v širším kontextu, než je jen ten zábavní. „Bylo to navíc v době, kdy se ještě hodně řešilo, co je vůbec hra,“ naráží na žánrové vymezení tzv. simulátorů chůze, ve kterých se zpravidla nedá selhat, ale zároveň nabízejí větší míru interaktivity než jiné mediální formy.

Od té doby ho ale baví na hry nahlížet neprvoplánovou optikou. V knize Ještě jeden level se tak zaobírá například tématem klimatické krize na příkladu Death Stranding nebo zvláštním vztahem Call of Duty a jiných stříleček s reálnými armádami. „I v titulech, které se tváří nepoliticky, ta politika nějakým způsobem přítomná je, už proto, že reflektují dobu svého vzniku a určité předpoklady,“ popisuje Ondřej, proč nemá rád hráčské výkřiky, že by se do her politika neměla „tahat“.

Plánuje Ondřej Trhoň napsat další knihu o hrách? Jaká reakce ho nejvíc překvapila a čí texty o hrách nejraději čte? Poslechněte si celý díl Questu s autorem knihy Ještě jeden level.