Herní legenda Lara Croft se už zase vrací. Jak dnes obstojí remastery klasických Tomb Raiderů?

Když v roce 1996 vyšel první Tomb Raider, změnil pravidla herní archeologie. Série rychle rostla, ale také se skrz každoroční přísun her rychle vyčerpala. The Last Revelation z roku 1999 zavedlo mírně vyčpělý koncept zpět k Lařině původu a přidalo netradiční vyprávění, kde se děj točil kolem její (tehdy údajné) smrti.

Chronicles (2000) už bylo spíš vzpomínkovou sbírkou, zatímco Angel of Darkness (2003) mělo restartovat celou značku, ale místo toho se potýkalo s technickými problémy a změnami v designu, které akční adventuře zčásti zasazené i do Prahy pravidelně vysluhují místo na chvostu sériových žebříčků.

Šárka nostalgicky vzpomíná, jak jí Angel of Darkness tehdy přistálo na disku potom, co vzdala demo jednoho z předchozích dílů, kde Laru nedokázala ani dostat z moře. Dodnes jí zůstala v paměti neohrabaná hratelnost a podivné pokusy o RPG prvky. „Vlastně mě mrzí, že to byl první díl, ke kterému jsem se dostala víc, protože mě od dalších docela odradil,“ přiznává.

Lukáš přísahá na Tomb Raider: Anniversary, které je věrnou novější předělávkou úplně prvního dílu. Úplně nejvíc ho v rámci Lařiných eskapád ale bavila netradiční odbočka viděná z vrchu, Lara Croft and the Guardian of Light. „Dá se totiž odehrát i v multiplayeru pro dva, navazující Laru Croft and the Temple of Osiris až pro čtyři už ale tolik doporučit nemůžu.“

Jarda pak jako dlouholetý věrný fanoušek dodává, že i přes všechny problémy má tahle trilogie nezastupitelné místo v historii série. Byť možná ne úplně v čele tabulky.

Jak dobře obstojí druhá Lařina trilogie dnes? Má remaster smysl? Jakým směrem se letitá série bude ubírat dál? To vše v novém Questu!