„Nikoho nepřekvapí, když vystavíte jen umělce-muže.“ O genderové slepotě v současném umění

Na tyto otázky se v pořadu Reflexe: Vizuální umění! ptá kurátorka a kritička umění Tereza Rudolf. Jejími hosty jsou vizuální umělkyně a letošní finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého Marie Lukáčová, kurátorka a pedagožka Zuzana Štefková a kurátor a ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha Michal Novotný.

„U výstavy, kde jsou samí muži, nikoho nenapadne, že by to byla nějaká maskulinistická výstava, nebo že by se tam tematizovalo nějaké mužům specifické téma. Zatímco, když poskládáte výstavu, na které jsou samé ženy, tak najednou musíte vysvětlovat, co to je, že vystavujete samé umělkyně,“ říká kurátorka Zuzana Štefková a poukazuje tím na genderovou slepotu, která je na české výtvarné scéně stále přítomná.

Hosté pořadu se nicméně shodují, že se za poslední roky změnilo mnoho k lepšímu a celkově se umělecká scéna ve věci vyrovnanosti zastoupených umělkyň a umělců ubírá správným směrem. V nemalé míře k tomu přispívá činnost různých uměleckých spolků a skupin, jakými jsou například instituce sdružené na základě přihlášení se ke Kodexu feministické umělecké instituce, dříve působící skupina Čtvrtá vlna, jíž byla členkou i Marie Lukáčová či skupina Mothers Art Lovers, za níž v pořadu mluví její členka Zuzana Štefková.

Záběr z videa Marie Lukáčové |foto: archiv autorky

Na současnou kritiku, jaká zaznívá vůči některým velkým státním institucím jako je například Národní Galerie nebo Galerie Rudolfinum, částečně odpovídá ředitel Sbírky moderního a současného umění NGP Michal Novotný. Upřesňuje možnosti akviziční politiky Národní galerie, která se nejvíce dotýká právě mladých umělců a umělkyň. A k současné otázce stálé expozice současného a moderního umění Národní galerie a budování sbírky Michal Novotný říká: „V návaznosti na redefinici toho, jak uvažujeme o umění, je mým cílem snažit se o kritickou archeologii této sbírky a celé instituce. Jde o analýzu sbírky jako celku, která se týká i genderových otázek a zastoupení jednotlivých umělců. Zkrátka, chceme vytvořit portrét sbírky ve vztahu k Národní galerii.“

Manifest Mothers Art Lovers, fotografka Bet Orten|foto: Mothers Art Lovers

V kontextu tvorby sbírky a většího zastoupení umělkyň Michal Novotný připomíná, že vždy záleží na celku, který pro potřeby určení genderové vyváženosti volíme. V tomto smyslu se jak Novotný, Štefková, tak Lukáčová shodují na tom, že zavedení kvót by muselo být obzvláště citlivé vůči rozdílným institucionálním provozům, ale mělo by současně svůj smysl.

Čtěte také

Zuzana Štefková: Pouliční galerie Artwall chce diváky vytrhnout ze stereotypu

Bližší sondou do aktuálního umění představuje práce Marie Lukáčové nazvaná Skuzomeetzah, která je součástí výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Video, v němž Lukáčová mimo jiné nastiňuje generační odlišnost v přístupu k informacím, více žánrovým propojením animace, 3D modelace, hraného klipu a hudebních stop. Hlavním vypravěčkou příběhu je můra a účinkujícími ženy různého věku. „Video je komunikační složka, která se táhne euro americkým prostředím. Všichni dokážeme pozorovat videa a i bez toho, že by se tam mluvilo, dokážeme porozumět obsahu,“ říká Marie Lukáčová. A proč je důležité pečlivě se věnovat formě videí, které mají nějaký sociálně-politický obsah? Důvodem je podle ní vstřícnost vůči divákovi. „Hodně lidí čeká pěkné umění, čekají, že potěší svůj zrak (…) přijde mi to jako krok k divákovi mu něco takového poskytnout, když už po něm chci, aby politicky přemýšlel,“ říká umělkyně.

Vstřícnost nejen vůči divákům, ať se jedná o bezbariérovost přístupu do výstavních prostor, na což naráží Štefková, ale i vystavujícím a samotným zaměstnancům institucí, nad čímž se pozastavuje Michal Novotný, jsou totiž také podmínky genderové rovnosti v umění.