Za útokem Hamásu je jak velké selhání izraelských služeb, tak celá Netanjahuova strategie k Palestincům

Politická jednota v Izraeli ještě nějakou dobu vydrží, protože krize zdaleka neskončila. Země bude muset řešit osud rukojmích zajatých Hamásem, včetně dětí a starých lidí.

Dříve či později Izrael doženou tíživé dohady, kde se stala chyba.

Vláda také čelí hrozbě otevření nových front na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu nebo na hranicích s Libanonem.

Už teď se izraelská pravice i politický střed navzájem obviňují z podílu na selhání.

Dříve či později ale zemi doženou tíživé dohady o tom, kde se stala chyba. Rachman píše o dvou rovinách selhání – první je na straně zpravodajských služeb a obrany, druhé na úrovni strategie.

Čtěte také

Netanjahu vezme do vlády i extremisty, rasisty a homofoby, aby se vyhnul trestnímu stíhání, míní analytička Kalhousová

Izrael byl dlouho hrdý na své zpravodajské služby. Obecně panoval předpoklad, že se v Gaze nemůže nic závažného stát, bez toho, aby o tom izraelská vláda nevěděla.

Hamás byl přesto schopen naplánovat a provést komplexní a mnohasměrný útok a překonat hranici, kterou Izraelci považovali za bezpečnou. Došlo přitom k nejhorším a nejkrvavějším útokům uvnitř země od založení izraelského státu v roce 1948.

Izraelská pravice i politický střed se teď navzájem obviňují z podílu na selhání zpravodajských a bezpečnostních služeb. Rachman poukazuje na to, že Netanjahu by měl jako premiér nést přirozenou odpovědnost za důsledky selhání. Hlavně proto, že se jeho klamný a samolibý ukázal předpoklad, podle kterého byla hrozba Hamásu zažehnána.

Bibiho vina?

Ve snaze vyhnout se případnému rozsudku v korupční kauze sestavil Netanjahu vládu závislou na podpoře krajně pravicových stran.

Ty přitom podporují narůstající agresi izraelských osadníků vůči obyvatelům na palestinských územích Západního břehu Jordánu. Armádní síly byly soustředěny v této oblasti, což oslabilo obranu země na hranici s Pásmem Gazy. 

Čtěte také

Sedl na tygra a nechce přijít o moc. Netanjahu ale není Erdogan, odmítá komentátor

Když šéf izraelské zpravodajské služby Šin bet počátkem roku premiéra varoval, že smrtící útoky osadníků na Palestince zvýší bezpečnostní hrozbu pro stát, byl členy strany Likud odsuzován. Jeden z poslanců Netanjahuova uskupení si stěžoval, že „do vedení Šin Bet a armády pronikl hluboký stát“ a „levicová ideologie“.

V uplynulých měsících Izrael čelil také masivním protivládním demonstracím proti justiční reformě, která podle opozice ohrožuje izraelskou demokracii. Protesty přitom podpořili i někteří vysoce postavení představitelé bezpečnostních složek a mnoho izraelských záložníku odmítlo sloužit.

Izraelská krajní pravice pravděpodobně i v příštích týdnech znovu přijde s argumenty o ovládnutí institucí a tajných služeb hlubokým státem a bude zároveň tlačit na tvrdou pomstu vůči Hamásu.

Chtěl normalizaci vztahů se sousedy

Vyšetřování ale bude muset jít mnohem dál než jen k bezprostřednímu selhání zpravodajských služeb, jakkoli je rozsáhlé. Celá Netanjahuova strategie vůči Palestincům se totiž ukázala jako neúspěšná.

Spočívala totiž v zahlazování konfliktu s Palestinci pomocí zajištění bezpečnosti izraelských občanů, budování silné ekonomiky a normalizace vztahů s arabskými státy. Ignorovala přitom některé dlouhodobé palčivé otázky.

Čtěte také

Netanjahu dohodl vládu s krajní pravicí. Své spojence zase přečůrá, tipuje komentátor

Netanjahu věřil, že se Izrael dokáže vyrovnat s občasnými raketovými útoky a sžít s mezinárodním odsouzením izraelské blokády Gazy.

Izraelský premiér tvrdil, že konflikt s Palestinci může vyřešit skrze normalizaci vztahů se sousedními arabskými zeměmi. Ignoroval přitom námitky, že Izrael nebude na Blízkém východě akceptován, dokud s Palestinci sám neuzavře mír. Teď to navíc vypadá, že narovnání vztahů s arabskými státy půjde k ledu.

Zatímco na Západě se bude současná krize rámovat především skrze hrůzy páchané Hamásem, na Blízkém východě se pozornost soustředí na utrpení Palestinců při tvrdé izraelské odvetě. V této atmosféře bude pravděpodobně nemožné uzavřít klíčovou dohodu mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. 

Není přitom zdaleka jasné, co může dosavadní Netanjahuovu palestinskou strategii nahradit. Rachman poznamenává, že v současné atmosféře smutku a vzteku je zřejmé, že Izrael přijme zuřivou vojenskou odpověď. Vláda ale nemá žádnou vizi, která by přesahovala zabíjení představitelů Hamásu.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Izraelský premiér Netanjahu nesestavil vládu a šanci dostal jeho odpůrce Lapid

Je jen těžko představitelné, že by Izrael mohl dlouhodobě akceptovat vládu Hamásu v pásmu Gazy. Jak ale upozorňuje akademik Lawrence Freedman, armáda „nemá kapacitu ani sílu převzít kontrolu nad Gazou“. Žijí tam dva miliony obyvatel, kteří jsou rozzlobení na Izrael a nemají kam jít.

Šok a vztek v Izraeli evokuje paralely s vývojem ve Spojených státech po 11. září, které vyvolalo celonárodní jednotu a odhodlání, ale vedlo i k dekádě trvající „válce proti teroru“, kterou dnes řada Američanů považuje za chybnou a sebedestruktivní.

Izrael se dost možná vydá stejně nebezpečnou cestou, uzavírá hlavní zahraniční komentátor Gideon Rachman.

Víc si poslechněte v audiu Světa ve 20 minutách, připravili Ondřej Čížek a Tea Veseláková.