Stranger Things 3: Temné léto v Hawkinsu je ztřeštěná komedie i krutý žalozpěv za ztracené dětství

Blíží se čtvrtý červenec 1985 a zatímco v Haddonfieldu, stát Illionis, už místní celebrita Michael Myers nemá do koho píchnout, partu děcek vedle v Indianě čekají rušné prázdniny. Demogorgon buduje oddanou lidskou armádu a přímo pod nově otevřeným chrámem konzumu si sovětští soudruzi zřídili tajnou základnu. Ve hře jsou ale i mnohem mocnější síly, než je zuřící studená válka nebo přízračný „obrácený svět“, který se rozpíná v paralelních dimenzích městečka Hawkins. Nejděsivějším monstrem se tu stává dospívání a střet s realitou, před níž se nedá ujet na kole do lesů.

Foto ze seriálu Stranger Things 3: Temné léto v Hawkinsu |foto: Netflix

Tyhle výlety už navíc nikoho nebaví. Will donekonečna připravuje scénáře k Dračímu doupěti, které s ním Mike ani Lucas nechtějí hrát, protože jsou naprosto pohlceni randěním s Eleven a Max. Dustin, který se vrátil z tábora pro mladé vědce, se zase snaží setřást pocit, že na něj všichni zapomněli. Zdánlivě věčné svazky, které stvrdilo společně prožité nebezpečí, se rozpadají nebo procházejí bolestivou proměnou. Nikdo ze společenství divných nechce své blízké opustit, všichni ale tuší, že právě tohle se děje a není v jejich silách tomu zabránit.

Tento způsob léta zdá se mi poněkud temný

V první sérii Stranger Things aktualizovali Matt a Ross Dufferovi pozapomenutý žánr dobrodružného příběhu s dětskými hrdiny, ve druhé moderně pracovali s podobami hororového strachu. Aktuální sezóna je pak letní komedie o těžkostech dospívání. V předchozích řadách se hrdinové pohybovali ve svých vlastních světech, kde nebyl prostor pro pochybnosti. Willova matka byla odhodlaná udělat vše pro záchranu svého syna a jeho kamarádi zase přirozeně operovali s tím, že dospělí jejich problémům neporozumí, a všechno je tedy na nich. Bylo přitom úplně jedno, jestli se děcka chovají jako dospělí a dospělí jako děcka, protože jedině společně mohli nakonec vzdorovat monstrům ve svých hlavách i těm uniklým z vládních laboratoří.

Foto ze seriálu Stranger Things 3: Temné léto v Hawkinsu |foto: Netflix

Teď se ale ukazuje, že žádné jistoty neexistují a dospělé, neřkuli zodpovědné chování je spíš mýtus. Všichni jsou tu zmítaní emocemi a nejvíc je děsí zjištění, že na jejich přání a touhy vesmír zvysoka kašle. Jejich snažení často připomíná ztřeštěnou komedii a emoční vzestupy a pády jsou vypointované situačním humorem nebo absurdními hláškami. Pod bezstarostnou a uvolněnou náladou koupališť, blikajících lunaparků nebo svádivých atrakcí obchodního centra Starcourt ovšem sílí temné proudy. Léto totiž není pouze obdobím prázdnin, ale též branou do nových světů. Začíná jako zdánlivě dokonalé bezčasí, má v sobě ale zakódován smutek z pomíjivosti a krutou nutnost stát se někým jiným. Mládeži všech generací hrozí, že se jejich cesty na jeho konci rozejdou, případně čelí poznání, že starý život je nenávratně pryč. Teoreticky dospělí Jonathan a Nancy sice pracují jako stážisté v lokálních novinách, ale pro své nadřízené jsou jen poskoci. Někdejší školní idol Steve se nedostal na vysokou a s nejasnou budoucností musí do úmoru prodávat zmrzlinu.

Foto ze seriálu Stranger Things 3: Temné léto v Hawkinsu |foto: Netflix

Labyrint světa a bažina smutku

Se Stranger Things vystihl Netflix trend ohlížení se do minulosti, v jehož rámci vznikala řada remaků hororových klasik a vyvrcholil adaptací klasického románu Stephena Kinga To přesazeném z padesátých let do osmdesátek. Dufferovi soustavně pracují s nostalgickou touhou po návratu do této dekády a odkazují na tehdejší popkulturu od Kinga po Spielberga a zase zpět. Pro generaci tehdy dospívajících tvůrců, ale i pro většinu mileniálů, kteří mají vstup do dospělosti spojený s nejistotou a obavami, je ostatně idealizovaná krajina dětství vítaným útočištěm. Sleeper hit pro nerdy se ukázal jako životný projekt, který jeho tvůrci sofistikovaně vyvíjejí tak, aby vyhovoval momentální poptávce. Třetí sezóna teď coby vztahové drama zapadá do množiny progresivních netflixovských teenagerských pořadů, jako je oceňovaná série Sex Education, nově resuscitovaná franšíza o čarodějnici Sabrině nebo sága Riverdale. Krom tvůrců mladé generace je spojuje i to, že oslovují nejen děti a dospívající, ale i jejich rodiče.

Nadšení a obavy. Seriál Stranger Things pokračuje druhou sezonou

• Upravit
• Smazat

Americký seriál Stranger Things bratrů Dufferových se odehrává v 80. letech minulého století a z estetiky této dekády mocně čerpá.

Dufferovi tedy nikdy nebyli jen generátorem útěšných vzpomínek a konkrétně s popkulturou se v seriálu samotném pracuje spíš účelně než nostalgicky. V prvních dvou sériích se díky ní ustavovala výlučnost party lůzrů, kteří na základě sdílených znalostí Dračího doupěte objasňovali ostatním záměry mimozemských entit. Jak se ale jejich vzájemné vztahy prohlubují a komplikují, stává se i nástrojem šikany nebo dominance, třeba když si Dustin a Lucasova drzá sestra Erica prostřednictvím zápletek franšízy My Little Pony vyjasňují, kdo je a kdo není nerd.

Foto ze seriálu Stranger Things 3: Temné léto v Hawkinsu |foto: Netflix

Působivé vyústění

Mezi největší přednosti Stranger Things patří ochota tvůrců nechat své postavy jít dál. Organicky rozvíjejí mytologii podivného časoprostoru městečka Hawkins a zalidňují jej novými hrdiny i padouchy. Vzpírají se prvoplánově šťastným koncům a v kontrastu s komediálním laděním třetí série je její vyústění ještě působivější. Předznamenává ho ostatně scéna, kdy zazní titulní píseň z Nekonečného příběhu, jejíž poselství je jasné: příběh skutečně nikdy nekončí, ale někteří se přes veškerou snahu z bažiny smutku nevrátí.