24 let od černobylské jaderné katastrofy

Černobylská jaderná elektrárna leží na území dnešní Ukrajiny u města Pripjať poblíž hranic s Běloruskem. První ze čtyř reaktorů, které byly v době nehody v provozu, byl dokončen v roce 1977. Všechny reaktory byly typu RBMK (zkratka pro Reaktor Bolšoj Moščnosti Kanalnyj), které se používaly výhradně na území Sovětského svazu a dnes už se nestaví - kvůli jednoznačné nevýhodě, kterou je jejich nestabilita v případě přehřívání.

Na 25. dubna byla naplánována odstávka čtvrtého černobylského reaktoru kvůli pravidelné údržbě. Zároveň bylo rozhodnuto o provedení pokusu, který měl zjistit, zda bude generátor reaktoru při výpadku proudu schopen produkovat dost elektřiny pro bezpečnostní systémy reaktoru. Kombinace postupů, které měly být vyzkoušeny ještě před spuštěním elektrárny, konstrukčních závad, nedostatečně vyškoleného personálu a v neposlední řadě nezvládnutého řízení krizové situace vyústila ve fatální scénář.
Zhruba v půl druhé v noci na 26. dubna došlo při zmíněném pokusu o rychlé odstavení vlivem přehřátí čtvrtého reaktoru k explozi, která utrhla jeho tisícitunové víko, způsobila požár a řadu dalších výbuchů a roztavila jádro reaktoru. Při tom se do vzduchu uvolnilo velké množství radioaktivních látek.

Černobylská jaderná elektrárna po výbuchu|foto: Dana Josefová

Pracovníci elektrárny si závažnosti situace zřejmě plně neuvědomovali a během osudné noci nepoužili ani ochranné obleky. Stovkám přivolaných hasičů zase nikdo neoznámil, že likvidují vysoce nebezpečnou katastrofu. Až poté, co několik osob zemřelo na následky silného ozáření, rozhodl vládní komisař - čtyřiadvacet hodin po výbuchu - o evakuaci přilehlého padesátitisícového města Pripjať. Vláda na místo povolala mnoho likvidátorů, často z řad armády, kteří ale rovněž nebyli informováni o povaze havárie ani vybaveni přiměřenou ochranou. Trosky reaktoru byly postupně uzavřeny do obrovského betonového sarkofágu, který se nicméně v současnosti prakticky rozpadá.

Některé dopady se týkaly hlavně bezprostředního okolí elektrárny, ale výbuch vynesl do vzduchu i radioaktivní mrak, který vzdušné proudy zavály nad Skandinávii a pak dál směrem nad Československo a Rakousko, odkud se vrátil nad Polsko. Kontaminace zasáhla hlavně území Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Odhady počtu postižených ozářením a dalšími následky se různí. Podle sovětských informací se likvidace následků katastrofy v okolí Černobylu během několika let účastnily stovky tisíc pracovníků. Další stovky tisíc lidí byly z postižených oblastí evakuovány. Světová zdravotnická organizace uvádí počty mrtvých v souvislosti s černobylskou katastrofou v řádu desítek, některé ekologické organizace pak až v řádu desítek tisíc. Mezinárodní agentura pro atomovou energii uvádí 4000 obětí.

Svou roli sehrála i informační strategie sovětské vlády. Ta se snažila černobylské události utajit před svými občany i před světem. První zprávy o zvýšené radioaktivitě přišly 27. dubna ze Švédska. Sovětský svaz informoval o katastrofě až s několikadenním zpožděním. Agentura TASS vydala strohou zprávu následujícího znění: "V jaderné elektrárně Černobyl došlo k nehodě, při níž byl zničen jeden z reaktorů. Sovětská vláda přijala patřičné kroky k eliminaci nehody. Pomoc pro oběti je připravena a vláda sestavila speciální vyšetřovací komisi."

Černobyl|foto: Antonin Kratochvil

Černobylská tragédie jako jediná civilní jaderná katastrofa v historii dosáhla hodnocení sedmým stupněm mezinárodní stupnice INES a výrazně přispěla k přehodnocení přístupů k otázce bezpečnosti jaderné energetiky.

Poznámka: Hudební podklad pod tento příspěvek tvořilo album Nuclear Sun projektu Der Blaue Reiter, které je inspirováno právě černobylskou tragédií. Naživo můžete Der Blaue Reiter vidět 19. června v pražském klubu Exit Chmelnice.