55 let performerky Diamandy Galás
V neděli 29. srpna oslaví 55 let jedna z nejvýraznějších zpěvaček naší doby, Diamanda Galás. Loni v listopadu jsme mohli její komorní, a přesto temperamentní koncertní show zažít na vlastní kůži v rámci festivalu Stimul. U příležitosti jejího životního výročí vám osobnost Diamandy Galás připomene Robert Candra.
Diamanda Galás je respektovanou umělkyní, která si získala mezinárodní věhlas hlavně jako autorka a performerka vysoce originálních děl se silným politickým nebo společenským přesahem. Kromě toho se věnuje i interpretaci bluesových a jazzových skladeb. Narodila se před pětapadesáti lety anatolijsko-řeckým rodičům, kteří odmalička podporovali její evidentní hudební nadání. Diamanda studovala jazz a klasickou hudbu, doprovázela sbor svého otce a ve čtrnácti letech hrála jako sólistka na klavír se sandiegskou symfonií.
V sedmdesátých letech se Diamanda Galás pohybovala na improvizační scéně v San Diegu a Los Angeles, v roce 1979 veřejně debutovala v hlavní roli opery Vinko Globokara Un jour comme un autre, založené na dokumentaci Amnesty International o případu vězněné a mučené Turkyně obviněné z velezrady. Začátkem osmdesátých let vydala své první album The Litanies of Satan. Výraznou pozornost na sebe upoutala koncertním záznamem Plague Mass, kontroverzním rekviem za mrtvé a umírající na AIDS.
Hudební záběr Diamandy Galás sahá od hraničních performancí po sbírky gospelových standardů, od spolupráce s basistou Led Zeppelin Johnem Paulem Jonesem po radikální hlasové experimenty, od tragických milostných písní po poctu obětem turecké genocidy. Její skladby byly použity v několika filmech (Dracula nebo Takoví normální zabijáci) a kromě jiného se zabývá i malbou.
Víc se o Diamandě Galás dozvíte z jejího profilu.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
