Americký radar neboli společné hodnoty

V časech vládnutí jejich strany Právo a spravedlnost tomu ale tak vždy nebylo. Oba bratři s umístěním raket na polském území vřele souhlasili. Také oni si však za polské "Ano" chtěli nechat slušně zaplatit - řečeno s nadsázkou. Nová vláda v čele s Občanskou platformou premiéra Donalda Tuska tento postoj pouze znásobila.

Pozice české vlády je jiná. Kabinet Mirka Topolánka nechce zbraňové systémy Patriot ani modernizaci české armády za miliardy dolarů. Hovoří se o možné spolupráci v oblasti vědy, ale v porovnání s požadavky Poláků se jedná o pověstnou kapku v moři, byť jistě důležitou. Mluví se totiž především o hodnotách: radar chceme z loajality k našemu spojenci, a také pro jeho geopoliticko-symbolický význam. Pokud by radarová základna v Brdech stála, Česko na stupnici významu pro Spojené státy učiní raketový skok vpřed.

To jsou argumenty české vlády. Opozice i velká část veřejného mínění to vidí jinak. Americký systém protiraketové obrany prý vzniká proti reálně neexistující hrozbě. Je pochybné, zda bude vůbec schopen fungování. Je to projekt neokonzervativců v čele s odcházejícím prezidentem Bushem, širší americká politická scéna na něj pohlíží s rozpaky. Nechceme na našem území cizí vojáky. Neměli bychom provokovat Rusko. Pokud zde bude radar, staneme se prvním terčem teroristů. Jednejme společně se státy Evropské unie, nikoliv bilaterálně s Američany. Tyto argumenty ze strany odpůrců základny zaznívají nejčastěji.

Některé z nich nestojí za řeč, na jiných něco je. Skutečně nikdo stoprocentně neví, zda Írán usiluje o zisk jaderných zbraní. Vyloučit to ale nemůžeme, naopak existuje řada indicií o íránských nukleárních záměrech. Ale tak či onak, bylo by bláhové vzdávat se možného obranného systému jen proto, že konkrétní nebezpečí je zatím v mlhách. Pokud počkáme na vyjasnění, třeba bude příliš pozdě. Přitom právě kvůli nereálnosti možné hrozby radar odmítá sociální demokracie v čele s předsedou Jiřím Paroubkem. Jeho prapůvodní postoj ale dává řadu důvodů k domněnkám, že se řídí především průzkumy veřejného mínění. A to by skutečný státník v rozhodování o strategických věcech rozhodně neměl.

Z řad ČSSD, konkrétně od místopředsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, zazněl i další argument. Umístění radaru by prý bylo v rozporu s Lisabonskou smlouvou Evropské unie, která rozvíjí starší myšlenku společné unijní bezpečnostní politiky. Pokud by tomu tak skutečně bylo, Česko by Lisabonské smlouvě mělo okamžitě zasadit ránu z milosti a neratifikovat ji. V našem národním zájmu rozhodně není, aby naše bezpečnost spočívala pouze na evropských základech. Cokoliv, co by podlamovalo atlantický pilíř, by mohlo být osudné - už vzhledem ke známé evropské neschopnosti nejen činit, ale vůbec se na konkrétní akci dohodnout. Unie prostě zdaleka není ve fázi, kdy by mohla v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky vystupovat jako jeden aktér. Existence Severoatlantické aliance je nezbytná. NATO navíc na svém posledním summitu americký protiraketový štít fakticky včlenilo pod svá křídla a je s podivem, že to řada tak zvaných multilateralistů stále odmítá vzít na vědomí. Nepřekvapuje to u hurá antiamerikanistů, ale od hlavní opoziční strany, která za sebou má 8 let vládnutí, bychom přece jen čekali více.

Ono totiž jde především o ty už zmiňované hodnoty. Akcent právě na ně je mnohem sympatičtější než kupecké počty Poláků. Ti jaksi zapomínají na to, že umístění základny je především v jejich zájmu. Obnovená asertivita Moskvy nenechává prostor pro pochyby, že národy ve střední Evropě jsou jen tak silné, jak silné mají spojence. Přístup české vlády je v tomto směru mnohem racionálnější a zodpovědnější. Není pak divu, že zatímco návštěvu Varšavy Condoleeza Riceová zrušila a dohoda s Polskem o raketách je stále ve hvězdách, v Praze ministryně už zítra podepíše smlouvu o umístění radaru americké protiraketové obrany na našem území. Po vstupu do Severoatlantické aliance a Evropské unie půjde o další milník v procesu definitivního návratu Česka mezi svobodné a demokratické státy euroatlantického civilizačního okruhu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .