Autorská kniha v digitálním věku

Autorská kniha je syntetizující uměleckou formou, která na sebe v průběhu vývoje brala různé podoby a nabývala rozličných funkcí – od samostatných objektů po dokumentaci happeningů, od děl vycházejících ze struktury materiálu po konceptuální práce. „Záměrem této výstavy bylo předně popularizovat tento specifický žánr. Je to svébytné médium, které se na umělecké scéně pohybuje velmi frekventovaně od druhé poloviny 20. století. Zejména v 60. a 70. letech zažívalo určitý boom, pak zájem trochu poklesl,“ říká kurátorka Lucie Vlčková z pražského Uměleckoprůmyslového musea. „V našem prostředí se autorskou knihou – stejně jako jinde – zabývala řada autorů kolem hnutí Fluxus, Milan Knížák nebo později Jiří Kocman, Miloš Šejn a další.“

Výstavu Evropská autorská kniha / Artists' Book on Tour pořádá vídeňské Muzeum užitého umění (MAK) právě ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Mezinárodním centrem grafického umění v Lublani. „Výstava už byla ve Vídni, v Lublani, a toto je tedy její poslední zastávka v rámci partnerských institucí,“ vysvětluje knižní turné ředitelka UPM Helena Königsmarková.

Michail Molochnikov – Kniha-objekt Německo, 2010. Papír, karton. |foto: © MAK/Georg Mayer

Samotná expozice je výsledkem soutěže, která chtěla kromě zmíněné popularizace taky sledovat současný stav v oblasti autorské knihy a její proměny v digitální éře. Přihlásilo se celkem 925 umělců z 35 zemí, z nichž mezinárodní porota vybrala padesátku děl aktuálně vystavených v NTK. Ze srovnání s evropskými autory vychází dobře i Česko – díky Julii Kačerovské a její Krajině papíru, která je dokonce mezi pěti oceněnými nejlepšími díly.

Julie Kačerovská – Krajina papíru , Česká republika, 2009. Řezaný papír.|foto: © MAK/Georg Mayer

Výtvarnice si je posunu mezi možnostmi autorské knihy před několika dekádami a teď dobře vědoma: „Prostředky, které měli k dispozici umělci 60. let, byly úplně jiné. Já bych třeba svou knihu Krajina papíru nemohla před pár lety z technických důvodů vůbec udělat.“ Právě Krajina papíru patří mezi exponáty, ve kterých si návštěvník v obvyklém smyslu příliš nepočte. Objekt kombinuje knihu a trojrozměrnou mikroskopickou zvětšeninu povrchu papíru, která je převedena na horní ořízku. Zatímco stránky této knihy jsou prázdné, všechno se „odehrává“ v neobvyklém reliéfu na horní straně knižního bloku.