Blaak Heat Shujaa: Zpod Eiffelovky do pouště

Kolébkou desert rocku (nebo chcete-li stoner rocku) byla jak známo ve druhé polovině 80. aprvní polovině 90. let undergroundová scéna kolem jihokalifornského Palm Desert, kde místní nadšenci pořádali první „generator parties“, mnohahodinové hudební orgie doslova uprostřed pouště. V posledních letech se nicméně téhle odnoži psychedelického bigbítu dobře daří i v notně vzdálených lokalitách – třeba v Jižní Americe, ale i v tak na první pohled netypických evropských zemích, jako je Švédsko, Itálie, Rusko, Belgie nebo právě Francie, odkud pocházejí Blaak Heat Shujaa.

Tři mladí pařížští muzikanti se chvíli po vydání svého eponymního debutu (2010, Improvising Beings) rozhodli přesunout ze stínu Eiffelovky přímo pod inspirativně žhnoucí kalifornské slunce. Že rozhodně nejde o žádná ořezávátka, dokládá fakt, že za oceánem padli do oka labelu Tee Pee, který rád vydává podobné, do temných tónů laděné psychonauty. A nenatáčelo se nikde jinde než na ranči Scotta Reedera, basáka legendárních The Obsessed a Kyuss, který se taky rovnou posadil za šavle. Z těchto sessions vznikl materiál na loňské EP The Storm Nation a aktuální album The Edge of an Era.

Blaak Heat Shujaa – The Edge of an Era |foto: Tee Pee Records

Blaak Heat Shujaa mezitím nasávali atmosféru, hráli koncerty po boku místních klasiků žánru jako Fatso Jetson nebo Mondo Generator a dokonce se spojili na krátké turné s rokenrolovým básníkem (nominovaným na Nobelovu cenu) Ronem Whiteheadem. Jeho mluvené slovo můžeme slyšet na obou kalifornských počinech, na elpíčku ještě ke všemu jako zpěvák hostuje i kultovní veterán pouštní scény Mario Lalli. To snad dostatečně svědčí o tom, že tihle Frantíci nejsou ledajakými epigony, ale suverénními pokračovateli tradice s požehnáním otců-zakladatelů.

Desert rockové výrazivo ovládají Blaak Heat Shujaa brilantně. Kromě přednášené poezie do něj přidávají ještě potemnělou westernovou soundtrackovost nebo občasné exotické výlety směrem kamsi na (Blízký) Východ. Kytarové linky jsou vzdušné i zemité, rytmika hutná i pestrá, pregnantní riffová nálož ve vzácné rovnováze s psychedelickou zvukomalbou. Dlouhé kompozice jiskří muzikantskou souhrou, v promyšlených strukturách se k opakovanému ohledání vynořují jednotlivé motivy, gradace a časté změny tempa bez problémů drží posluchačovu pozornost.

Blaak Heat Shujaa |foto: Andrew Baxter

Je ironií globalizované současnosti, že do samého srdce někdejší lokální scény musejí infiltrovat cizinci (a ještě k tomu z tak „ne-rockové“ země jako Francie), aby připomněli, že pod nánosy písečného prachu pořád doutná hudební klenot, který trocha talentu dokáže rozzářit jako kdysi.

Blaak Heat Shujaa – The Edge of an Era (Tee Pee Records, 2013)