Bonnie „Prince“ Billy – niterné promluvy písničkářského matadora
Americký písničkář William Oldham, kterého hudební svět zná pod jménem Bonnie „Prince“ Billy, se za svoji téměř dvacetiletou kariéru vyprofiloval do vůdčí osobnosti americké songwriterské scény. Podařilo se mu to poměrně starosvětským způsobem – prostě a jednoduše tak dlouho vydával osobité a autorsky originálně uchopené desky, až se stalo nemožným jej ignorovat.
Včetně singlů a EPček má na kontě kolem padesátky releasů, je tedy velmi obtížné se v nich rozumným způsobem zorientovat. Důležité je načrtnout si cestu, po které se už dvě dekády ubírá. Na raných albech pracoval s nepřiznaným diletantstvím, muzikanti na nich zněli jako lidé, kteří se poprvé v životě setkali s nástrojem a pokouší se z něj vyloudit alespoň něco smysluplného.
Bonnie „Prince“ Billy nikdy nepokládal vypucovaný zvuk a perfektní hráčské výkony za důležitý prvek. Nedá se ale říct, že by tyhle pokusy z počátku 90. let nefungovaly, stmeloval je totiž Oldhamův hlasový projev a celkové charisma. To je, jak se na každého správného písničkáře sluší, nadmíru působivé.
Postupem času směřoval od lo-fi pojetí zvuku k minimalistickým, ale přece jenom propracovanějším aranžím. Desku za deskou předkládal publiku hudbu, která sice může být na první poslech snadno zaměnitelná, to důležité ale skrývá hluboko ve svém jádru. Výpověď, umělecký komentář okolního světa, uchopení společnosti do náručí skladby.¨Stejným směrem kráčí i na aktuální nahrávce Wolfroy Goes To Town, kterou v těchto dnech vydává americký label Drag City. Opět to na první poslech není žádný zásadní impakt na hudební mapu, ale spíše pozvolné a intimní budování atmosféry, přesně podle Oldhamova poněkud archaického gusta.
Desku nahrával s pomocí svojí koncertní kapely a bez zvukaře. „Místo zvukaře používáme vlastní energii, která nám řekne, jakým způsobem skladbu uchopit.“ Oldham přiznává, že často ani netuší, co vlastně dělá, nechává se vést svojí písničkářskou intuicí.
Nahrávka Wolfroy Goes To Town má tentokrát výrazně countryový zvuk, pohybuje se ale na té klidnější straně spektra žánru. Tradičně dominuje Oldhamův hlas a akustická kytara, občas jemně opentlená houslemi nebo elektrickými kytarami, vše ale v takovém poměru, aby nástroje neudusily Oldhamovu výpověď.
Wolfroy Goes To Town rozhodně není album pro každého a ani žádným zásadním způsobem nevybočuje z dosavadní diskografie Bonnie „Prince“ Billyho. Pokud ale posluchač zatouží po autentickém folku (jakkoliv je slovo autentický v dnešní době zprofanované) a připraví se na absenci zásadních melodií, Oldham se mu odmění. Ostatně sám o sobě a své kapele prohlašuje: „zvolili jsme si komunikaci, naší prací je komunikovat“. Je jenom na posluchači, jestli bude ochotný se do dialogu s Bonnie „Prince“ Billym a jeho novou deskou zapojit.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
