Bravos: 21 statečných designérů
V rámci letošního ročníku přehlídky Designblok startuje v pražském Uměleckoprůmyslovém museu první souborná výstava děl nejtalentovanějších současných španělských designérů, expozice s názvem Bravos.
Pod názvem Bravos se v Praze poprvé souborně představuje 21 reprezentantů aktuálního produktového designu za Španělska. Všichni se narodili po roce 1960 a jejich práce pokrývají tak různorodé styly a přístupy k designové tvorbě, jako jsou minimalismus, ekodesign či neobaroko. Sám kurátor výstavy nicméně připouští, že právě současná generace se svou otevřeností vůči dění v uměleckém světě přibližuje španělský design tomu, který vzniká například ve zbytku Evropy, a zároveň postrádá jednotná názorová východiska. Co je tedy právě pro španělský design specifické?
„Za prvé je to znalost vlastní historie, a to nejen z oblasti designu, ale i volného umění,“ říká česká komisařka výstavy a kurátorka designu v Uměleckoprůmyslovém museu Mariana Holá. „A potom takové ty už na první pohled zřejmé věci – barevnost, jistá středomořská uvolněnost, hravost.“
V katalogu k výstavě Bravos pak Juli Capella zdůrazňuje několik rysů, které se v rámci současné španělské designové tvorby různě mísí, sílí, slábnou či se překrývají s jinými. Jde hlavně o vyhraněnou individualitu jednotlivých tvůrců, jejich důraz na experiment a koncepčnost, stírání hranic mezi designovými odvětvími i designem a uměním, vnímání zákazníka jako aktivního uživatele produktu, princip DIY, ekologickou i společenskou zodpovědnost. Pro řadu prezentovaných děl je klíčový kontext jejich vzniku – jako třeba pro amorfní vázu ze série Asfalt, která vyla vytvořena z ropy uniklé při havárii do moře.
Vizuálně i informačně vytříbenou (jak je pro Uměleckoprůmyslové museum standardem) expozici Bravos můžete navštívit do 25. listopadu. A tentokrát se na exponáty nemusíte bát sáhnout.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
