Kunderova Nesmrtelnost je román zdánlivě členitý, ve skutečnosti je dokonale propojený jako puding

Ivanka se na začátku již tradičně doptávala na to, jak by si Standa přál, aby běžný člověk tuto knihu shrnul třebas na večírku nebo randíčku. Stanislav by Nesmrtelnost byl býval rád vnímal jako zprávu o podobě evropské kultury a o tom, jak její ideje ovlivňují Kunderovy románové postavy. Podle Stanislava kniha není rozdělitelná mezi oddíly, jakými jsou esej a román – vše je tu spojeno jako ingredience v dokonalém kusu pečiva. V autorových příbězích ožívají nejen zcela smyšlené postavy, jako diametrálně odlišné sestry Agnes a Laura nebo profesor Avenarius rozřezávající pneumatiky, ale i hrdinové odvozující se od reálných bytostí evropské kultury – Hemingway, Goethe nebo Rimbaud a Dalí.

Kundera klasifikuje rozličné jevy – druhy nesmrtelnosti, gest a lásky a také se ptá, do jaké míry máme náš život pod kontrolou a co je skutečná historická událost a co pouhá naše vzpomínka na ni.

Na závěr Standa tento román přirovnává k dílu Michelangela, který také vytvořil umění hodné kopírování - matrici, ke které se lidé budou obracet v dalších staletích. Pedagog také slovy autora upozorňuje na to, že když přeskočíme jediné slovo tohoto románu, nebudeme už mít možnost ho pochopit.

Poslechněte si Buchty čtou o Nesmrtelnosti Milana Kundery a možná si ji pak i přečtete. A možná ne.