California X: Rokenrol pro Generaci Y

Sladké popové jadérko pod přelivem špinavých punkových kytar – tento už téměř tradiční recept s různou mírou osobitých příměsí a úspěchu vyzkoušely doslova zástupy rockerů. Od Hüsker Dü přes Dinosaur Jr. a Nirvanu třeba po Japandroids, aby byly zastoupeny i mladší ročníky. S jednou ze zmíněných kapel pak California X sdílí i působiště v massachusettském univerzitním hnízdě Amherst, což je vedle stejného počtu členů zřejmě hlavní důvod, proč Dinosaur Jr. přijdou na přetřes nejpozději ve třetím řádku každého článku o debutu mladičkého power tria.

Dobře, pak je tu ještě producent Justin Pizzoferrato, který se podílel mimo jiné i na posledních dinosauřích albech, ale tím už končíme. Ve skutečnosti California X hudebně čerpají asi tak stejnou měrou od post-hardcorových průkopníků 80. let i alt-rockových veličin následující dekády. Jejich výraz je navíc o poznání energičtější a robustnější než u Dinosaur Jr. – v čirém úhrnu decibelů i co se týče vokálních linek, které tu oproti Mascisovu málem omluvnému kňourání rozdávají sebevědomé štulce do žeber.

Sebevědomí mladíčkům ostatně nechybí vůbec, ačkoli kapelu dali dohromady teprve před pár měsíci. Album klidně odpálí sedmiminutovým otvírákem (a ještě k tomu singlem) Sucker, který by si asi většina vrstevníků nechala spíš zkusmo na konec. Riffy hromadí s posedlostí sběratelů angličáků, aniž by ubíjely, a knoflíky mají otočené na doraz, aniž by to otupovalo.

California X – California X|foto: Don Giovanni

California X sice ze zmíněných zdrojů masivně vycházejí, zároveň se jim ale daří o fous unikat škatuli čistého revivalu (i když soud o část skladby Lemmy‘s World by zřejmě vyhráli Foo Fighters, ale tak jsem to vlastně nemyslel). Eponymní debut je hodně slibným závdavkem – a doufám, že tento náskok se bude časem jenom zvětšovat.

California X: s/t (Don Giovanni, 2013)