Čelisti: Táhněte do pekel, selata!

Pro starší a pokročilé je tu nepříliš přesvědčivý filmový přepis dramatu Diplomacie, na kterém si kyklop německého filmu Volker Schlöndorff procvičil filmařské techniky, které byly in tak v osmé dekádě. Hyperkultivované drama o záchraně Paříže a zodpovědnosti do jisté míry udržují při životě solidní herci, ale jinak se z té zlaté ořízky klasických figur line jenom lehká zatuchlost.

Na přetřes přišel i festivalový produkt Táhni do pekel, v němž se režisér Jean-Charles Hue snažil zúročit své bohaté zkušenosti ze života v kočovné komunitě Jenišů, kteří rádi chodí do půl těla a grilují selata (což se podepisuje na jejich břišních lalocích). Co k tomu dodat víc než: koukat přes rameno Bruno Dumontovi je jedna věc, ale proniknout s kamerou do všednosti vyděděnců druhá. A Táhni do pekel se přes všechnu nemalou snahu nedohrabe nikam, natož do pekla.

Závěr patřil kvalitní kopané, kterou nám bez zvuku pouští jedna z vůdčích osobností rumunské nové vlny Corneliu Porumboiu. Nedočkáme se tak skandování fanoušků Steauy a Dinama ani čvachtání bláta se sněhem, zato pan režisér tančí Druhý valčík se svým otcem, který vzpomíná na dávné utkání, jež sám pískal, a na divnou dobu, v níž se odehrávalo…

Zápas dopadne 0:0 a ztracený čas nikdo nenalezne. Jestli tohle byl záměr, prosím, ale těch 96 minut už nám nikdo nevrátí.