Černé rádio Roberta Glaspera
Jazzový klavírista Robert Glasper rád vykukuje ze své žánrové škatulky. V minulosti hrál na deskách rapperů Kanyea Westa či Q-Tipa a má za sebou i spolupráci se soulovými hvězdami, jako jsou Maxwell nebo Musiq Soulchild.
Jeho sólová kariéra se nese v duchu stylových kříženců, v nichž na jazz roubuje vlivy popu, rocku a samozřejmě hip hopu či současného r'n'b. Jeho páté studiové album a první natočené pod hlavičkou kvartetu Robert Glasper Experiment nese název Black Radio a vychází na slavné značce Blue Note. Pozvání do studia přijali takové osobnosti jako Erykah Badu, Mos Def nebo Bilal.
V eseji uvnitř bookletu píše jazzová teoretička Angelika Beener o Glasperově touze stvořit nový pop, který bude „věrně odrážet všechny odstíny černé hudby“. Klavírista se tak prý chce vymezit vůči běžným postupům bělošských muzikantů, kteří elementy černé hudby zcizili a vymazali z nich afroamerickou kulturu. Nápad přepsat evoluci populární hudby posledních 60 let s pomocí jazzových technik je doslova gargantuovský. Glasperovi rozhodně nechybí ambice ani aranžérský talent – jeho klavír zůstává v pozadí, a jak se na popové skladby sluší a patří – hlavní slovo mají vokalisté. A tady je opravdu co poslouchat: Lupe Fiasco si po mizerných Lasers složil reparát v skladbě Always Shine, Erykah Badu je skvělá v Afro Blue a Meshell Ndegeocello doslova září v Consequence Of Jealousy. Jen mám trochu pocit, že jejich snaha vyznívá na prázdno.
Předně není příliš dobrou vizitkou skladatele, když nejlepší písně desky jsou coververze, které na Black Radio originální tvorbu převyšují doslova o míle. Afro Blue se sametovou Erykou je fantastickou verzí jazzového standardu Mongo Santamaria, kterou kdysi nahrál i John Coltrane. V Letter to Hermoine z Bowieho klasiky Space Oddity dostal velký prostor Glasperův klavír i Bilalův hlas. A vrcholem alba je nepochybně závěrečná Smells Like Teen Spirit. Glasper hymnu náctiletého odcizení pojal jako kosmický trip, v němž Cobainův ikonický text recituje Casey Benjamin přes vokodér. Tohle umí jazzmani nejlépe – vzít stokrát ohranou klasiku a udělat ji novým způsobem zajímavou. Bohužel to ale slouží jako důkaz, že je lepší muzikant a aranžér než autor.
Glasper ve svém ambiciózním tažení navíc také zapomněl, že pop by měl být především energický a vzrušující. Místo toho zní jeho černé rádio jako stanice pro „starší a pokročilé“ hrající středněproudé sedativum. Písně jako Gonna Be Alright nebo Move Love sklouzávají do toho nejhoršího kavárenského nu-soulu z devadesátek a další zní jako akademická cvičení napsaná na zadání stvořit psychedelický soul. Jenže ten už ve skutečnosti dávno existuje. Black Radio se jen marně snaží dojít do stejných míst jako hyperaktivní Georgia Anne Muldrow, The Sa-Ra Creative Partners (mimochodem Shafiq Husayn hostuje v úvodní skladbě Lift Off Mic Check) anebo právě Erykah Badu. Její dvě poslední studiové desky jsou přesně tím futuristickým popem, který by Glasper rád dělal. Místo toho je Black Radio nevyrovnaná deska, která doplácí na své obří ambice.
Robert Glasper Experiment – Black Radio (Blue Note, 2012)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
