David Černý to osladil českému předsednictví EU

Těmito slovy se zaklínají čeští vládní představitelé v souvislosti s našim předsednictvím. A mají do značné míry pravdu, alespoň pokud jde o přehnaně úzkoprsé prostředí v Bruselu. Je ale zajímavé sledovat, zda Češi dokáží tyto standardy aplikovat také sami na sebe.

Hlavní českou provokací a píchnutím do vosího hnízda měl být projekt Entropa, který zaštítil sochař David Černý. Ten tvrdil, že se na něm celkem podílelo 27 umělců - z každého členského státu jeden. Novináři ale brzy zjistili, že to není pravda. A na světě byl skandál.

Entropa jednotlivé členské státy zpodobňuje skutečně provokativním způsobem. Není třeba velké míry představivosti k tomu, abychom si domysleli, že dálnice na mapě Německa dávají dohromady téměř kompletní hákový kříž. Z kostiček stavebnice Lego na mapě Dánska vykukuje prorok Mohamed (a jak víme, karikatury Mohameda v Dánsku před časem vyvolaly bouřlivé protesty muslimů v řadě států). Na mapě Litvy zase stojí postavy, které močí směrem na Rusko. Samotné ztvárnění projektu je tedy navýsost kontroverzní.

Praha ale mohla všechny výtky s klidem odrážet: každý členský stát spodobnil jeho domácí umělec. To ovšem, jak už víme, není pravda. David Černý si tyto umělce vymyslel a tím všechny dokonale oblafnul. Včetně svého dobrého známého vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry.

A co víc, Černý výběrem imaginárních umělců opět šokoval. Za autora zpodobení Německa označil jistého Helmutha Bauera. Ovšem jediný známý člověk tohoto jména byl za druhé světové války velitelem tankové divize zbraní SS. Na internetových stránkách údajného nizozemského autora jste si zase mohli zahrát hru, v níž šlo o střílení Arabů v ulicích. Když vyšlo najevo, že za vším stojí Černý, zásadně to změnilo situaci. Jako první se objevil oficiální protest bulharské vlády.

Pro české předsednictví Evropské unie je to vše samozřejmě velkou blamáží. A to především proto, že kauza ukazuje na podivný způsob přijímání rozhodnutí v nejvyšších patrech české státní správy. Oficiální místa už přiznala, že vicepremiér Vondra ani nikdo jiný z jeho týmu konečnou podobu díla vůbec neznal. Černý prostě v Bruselu vyvěsil něco, co si nikdo ani nezkontroloval. Nejde o jakoukoliv cenzuru. Ale je přece normální, že si zadavatel zakázky, tedy úřad vlády, ověří, zda dodavatel vše splnil tak jak měl. Takhle to alespoň funguje v seriózní společnosti. A nemluvě o tom, že kulturní akce související s českým předsednictvím jsou zatím organizovány dost neprůhledně. Slavnostní zahajovací večer v Národním divadle dostali na starosti bratři Formanové, dobří známí Alexandra Vondry. Výzdobu Rady zajistil David Černý, opět známý Vondry a velmi dobrý přítel Karla Schwarzenberga. V obou případech byli prostě osloveni, aniž proběhlo jakékoliv výběrové řízení.

Ale budiž; plastiku Entropa neplatí státní rozpočet, ale podnikatel Zdeněk Bakala. Zajímavější možná je, jak se vláda staví k faktu, že byla Černým dokonale tahána za nos. Vzhledem k sebevědomé rétorice o bourání bariér a provokování by bylo na místě očekávat, že se Praha tomu všemu prostě zasměje a uzná: chtěli jsme provokovat a píchat do vosích hnízd a teď se to samé stalo nám. Takže když si chceme střílet z druhých, musíme přijmout, že si někdo vystřelí z nás samotných. Možná taková reakce ještě přijde. Zatím se ale zdá, že na úřadě vlády vládne panika a vztek na Černého.

Ale zmínku si zaslouží i jeho chování. Tento vždy sebevědomí umělec se najednou omlouvá na všechny strany - jako kdyby předem netušil, že odhalení jeho mystifikace je nevyhnutelné. Autorovi tohoto komentáře dokonce volal a úpěnlivě ho žádal, aby dementoval tvrzení, že mapa Dánska v sobě skrývá portrét proroka Mohameda. Chtěl tedy popření zjevného faktu, který navíc on sám vytvořil.

Takže: jen houšť pokud jde o provokace a politicky nekorektní umění a jednání. Ale je divné, když se jinak dost velkohubí autoři svého konání brzy zaleknou. Platí to pro vládu i pro Davida Černého.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .