David Pajo a jeho lo-fi coververze

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

David Pajo zanechal první výraznější otisk v hudební historii už v osmdesátých letech v postrockových Slint. Po jejich rozpadu prošel řadou dalších vlivných seskupení, namátkou Tortoise, Stereolab nebo Zwan. Letos zakotvil u Yeah Yeah Yeahs jako kytarista na turné k jejich aktuálnímu It´s Blitz!. Mezitím se taky pilně věnoval sólové kariéře a vydal na dvě desítky alb pod pseudonymy Aerial M, Papa M nebo prostě Pajo. Jeho posledním počinem je pouze na vinylu vydané album Scream with Me, které vyšlo zkraje roku u Black Tent Records.

Na tomto stěží půlhodinovém albu (jehož natáčení zcela určitě netrvalo víc než právě půl hodiny) si David vystačil s akustickou kytarou, charismaticky zastřeným vokálem a hromadou šumu, který záměrně prosakuje celou schválně na koleně zflikovanou deskou. Proč ne. Možná si teď říkáte, no jo, takovýchhle alb vychází deset za týden. Ale pozor! Na první poslech nenápadné Scream with Me je totiž výtečně vydařenou sbírkou coververzí legendární horrorpunkové úderky Misfits, kterou na konci sedmdesátých let založil Glenn Danzig. Zdánlivě těžko představitelná transformace dusavých vypalovaček v křehce naléhavé balady Davidu Pajovi vyšla naprosto parádně. Dokonce tak dobře, že pod některými skladbami by vás možná nepřekvapil podpis Elliota Smithe.

David Pajo - Scream with Me|foto: Black Tent Records

Nechci o tomhle krátkém albu plkat déle, než je nutné. Sčítám a podtrhávám: originální, poctivé, povedené.