Dětmi v nepravou chvíli
První část dvojdílné rodinné sondy Ragnara Bragasona se, věrna svému názvu, zaměřuje na mateřské vztahy. Téma soužití otců, matek, synů a dcer rozepsal islandský tvůrce do tří linií, které se v průběhu filmu postupně sbližují a slévají. Aktéry černobílé podívané spojuje určitá forma odchylky, která jejich existenci vychyluje z běžných kolejí. Každá z postav odpovídá na svou jinakost po svém – agresivitou, infantilitou, zoufalstvím. Bragason sleduje životní dráhy svých hrdinů, které se vzájemným blížením destabilizují a vedou k tragickým nedorozuměním i k úporným snahám o zakotvení.
Děti vynikají především divadelně soustředěnou studií jednotlivých charakterů. Islandský režisér si za tímto účelem přizval divadelní soubor Vesturport a jeho záměr přimět herce „být, ne hrát“ se na plátně zhmotnil do velmi živé interakce jednotlivých postav, uvěřitelné sítě náklonností i animozit, s níž se hrdinové blíží či naopak vzdalují jeden druhému. Zvláštně tíživá atmosféra islandské obdoby panelového sídliště, výbušné napětí mezi příbuznými i motivy nepochopení a lásky snadno zaměnitelné s nenávistí mohou českému divákovi připomenout tvorbu tuzemské prozaičky Petry Soukupové.
Bragason se ale odpoutává od dokumentární sdílnosti a vnáší do vyprávění značnou míru subjektivity. Zejména pomocí výrazné zvukové stopy dokresluje duševní rozpoložení postav. Kameraman Bergsteinn Björgúlfsson pružně střídá nevzrušené statické záběry s neurotickým třasem – stejně jako se v životě postav střídá rutina s náhlým vzepětím. Právě napětí mezi nevzrušeností a dramatickými zvraty je pro Děti určující. Dokud režisér nechává svým postavám volné pole působnosti a nesnaží se poskládat jejich osudy do pevné příběhové struktury, fungují Děti velice uspokojivě. Herecké souznění i výborná hudební dramaturgie spoluutvářejí syrovou atmosféru zklamání a bezvýchodnosti, hrdinové se dostávají na samou hranu, ve snaze překonat samotu se uvrhují do ještě větší izolace.
Nakonec však Děti postihne stejná choroba jako mnoho dalších podobně vystavěných filmů – snaha najít ve volně rozvětveném ději silný moment katarze, který vše zvrátí. A k velké škodě Bragasonova snímku jeho snaha směřuje k pozitivnímu završení. Co může na papíře vypadat duchaplně, však ve filmu vyzní nepravděpodobně a až komicky nevěrohodně. Tam, kde by jednoznačně Dětem prospěla otevřenost, stojí upracovaná a stěží uvěřitelná pointa, která zcela zbytečně podkopává pilíř filmu – postavy. Pokud se ty dosud jevily jako příjemně ambivalentní a neschematické, vyvrcholení z nich necitlivě činí pasivní pěšáky ve vykalkulované scenáristické hře. Z dospělých se stanou nesvéprávné děti, a to v nejméně vhodnou chvíli.
Hodnocení: 60 %
(Börn, 2006)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
