Disappears: Návrat k předjazyku
Vzhledem k tomu, že informace o angažování Stevea Shelleyho ze Sonic Youth se při každé zmínce o aktuálním albu Pre Language chicagských Disappears objeví nejpozději ve druhé větě, říkám ji radši hned v té první, ať je to za námi a můžeme se věnovat „zbytku“. Nejde totiž zdaleka o jedinou změnu oproti loňské desce Guider.
Ve vší úctě k Shelleyho úspornému, často až nenápadnému bubenickému stylu je například mnohem výraznější posun v celkovém soundu kapely, který má tentokrát částečně na svědomí i čím dál respektovanější a plodnější producent John Congleton (lídr bývalých The Paper Chase nebo novějších The Nighty Nite). Ve srovnání s extrémně zahuhlaným zvukovým kokonem zmíněného druhého alba Disappears, ve kterém se nástroje i vokály slévaly v jeden neprůhledně kalný proud, se Pre Language vrací k přístupnější, mnohem srozumitelněji artikulované poloze bližší debutu Lux.
A to platí i po stylové stránce. Po velké, (téměř) nekonečné psychedelicko-krautrockové jízdě na (téměř) jediném akordu, kterou bylo Guider, se na Pre Language znovu objevují skladby s o něco klasičtějšími konturami a postupy. Disappears taky oprašují garážovou energii, která poháněla jejich první album, ale místo raubířské punkové hrany tu do popředí vystupují spíš inspirace ostrovním postpunkem, včetně silných, smutných melodií a odtažitých, elegantně naechovaných vokálních linek, za které by se kolikrát nemuseli stydět ani Joy Division.
Jakkoli je tenhle přívlastek zdevalvovaný propagačním nadužíváním hlavně ze strany vydavatelů, pro Pre Language beze zbytku platí, že je zatím nejkoncentrovanějším počinem chicagské čtyřky. Ta na něm vychází z pozic dobytých prvními dvěma alby a míří dál. Právě proto, že žánry, na jejichž základech hudebně staví, mají co do vyčerpatelnosti své neoddiskutovatelné limity, bude zajímavé sledovat, kam až dosud úspěšné tažení Disappears zavede.
Disappears: Pre Language (Kranky, 2012)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
