Dospělé brutální manévry Melvins

Melvins si vždycky dělali všechno po svém. Inspirátoři mnohých, sami jdou neochvějně svou cestou. Proto si také z turné k aktuálnímu albu Nude With Boots udělali tak trochu rodinné setkání na kolech - a jako předskokany si s sebou vzali dvě personálně propojené kapely. Jako první zdi Akropole rozvibrovali sanfranciští Porn s tandemem Crover a Willis z Melvins za bicími. Porn ve stručnosti předvedli to, co explicitně říká název jedné z jejich tří desek - Experiments In Feedback.

Melvins|foto: archiv skupiny

Rodinný večírek vzápětí pokračoval - nastoupili vynikající Big Business. Ti dokáží napsat hutné, ale naléhavé a překvapivě melodické písně, které posluchače přesto zadupou do podlahy. Bohužel sestava bicí, zkreslená baskytara a punkový zpěv je náročná na nazvučení, takže kdo neznal skladby z jejich dvou alb předem, moc si na této lahůdce asi nepochutnal. Zvlášť když se k duu na druhou půlku jejich setu přidal ještě Dale Crover s kytarou. Každopádně tahle kapela by stála za samostatný koncert.

Po pauze na pódium bez jediného slova nastoupily hlavní hvězdy večera - King Buzzo, Crover a oba členové Big Business. Melvins s odzbrojujícím šarmem zahráli vyvážený průřez svou tvorbou - vypalovačky z posledních dvou desek i skladby prověřené téměř čtvrtstoletím jejich kariéry. Na správných místech přišly ke slovu experimentálnější, psychedelické polohy jejich rejstříku a Melvins nezůstali nic dlužni ani svému pověstnému smyslu pro humor. Publiku dopřáli svou bizarní verzi americké hymny.

Melvins klamou tělem. Pod primitivní zvukovou slupkou se skrývají garážoví virtuózové. Málokdy, stejně jako na albech, mění zvuk, ale skladby mají zajímavou strukturu a nenudí. Brutální, přesto složité riffy pohání propracovaná rytmika, která obzvlášť vyniká v živém a živelném provedení dvojice bubeníků. Apropo - bubeníci. Crover a Willis předvedli ve středu pódia působivou zrcadlovou podívanou (první je pravák, druhý levák) a osvědčili výtečnou komunikaci, na jakou jsme zvyklí spíš u jazzových hudebníků. Moje ocenění pro nejlepšího hráče večera tedy rozhodně patří právě dělostřelci Coadymu Willisovi, který dvě a půl hodiny neslezl z pódia a předvedl takovou hudební paměť, koncentraci a fyzičku, že zaslouží medaili.

Ta ostatně patří celým Melvins. V Akropoli nadšenému publiku dokázali, že jsou kapelou s osobitou uměleckou vizí a zároveň silou ji dotáhnout do konce. A pořád je to zábava. Bez dalšího suverénní kandidát na koncert roku.