„Drtí nás strana i kapitalismus,“ říká disidentka z Vietnamu. „Unikat můžeme na sociálních sítích“

2. březen 2018

„Kdykoli vás můžou přepadnout na ulici i doma,“ popisuje Pham Doan Trang, co zažívají vietnamští aktivisté. Přestože je Vietnam jednou z nejméně svobodných zemí na světě, patří k nejoblíbenějším dovolenkovým destinacím. Bloggerka Pham Doan Trang v rozhovoru popisuje svoje zkušenosti s pronásledováním, ekologické problémy, se kterými se Vietnam potýká, i to, proč by aktivisté neměli mít děti.   

Kdy jste se poprvé dostala do konfliktu s režimem a jak k tomu došlo?

V roce 2009, kdy jsem ještě pracovala jako novinářka v oficiálních novinách. Čína tehdy investovala do jednoho velkého projektu ve středním Vietnamu, který ale neměl pro náš stát žádný ekonomický přínos, ohrožoval životní prostředí a kulturu tamních etnických menšin. Vietnam z toho projektu nic neměl, byl to závazek vietnamské komunistické strany čínské komunistické straně. Místní lidé byli proti, vláda na projektu trvala a nechala pozatýkat spoustu lidí, kteří se proti němu postavili, hlavně právníky a lidskoprávní aktivisty.

Já nebyla přímo zapojená do protestů, přesto mě obvinili z výroby aktivistických triček, ačkoli jsem nic takového nedělala. Zatkli mě na devět dní a byla to velmi nepříjemná zkušenost, protože podmínky ve vězení byly opravdu hrozné. Dávali nám špatné jídlo a špinavou vodu, byli jsme vystavení psychickému týrání, ponižovali nás a velmi špatně se k nám chovali. Po propuštění jsem se chtěla dál věnovat novinařině, ale už po třech měsících jsem byla na základě policejního nátlaku propuštěna.

Ve Vietnamu jsme vychováváni k tomu, abychom se o politiku nezajímali. Vláda se snaží, aby občané do politiky nijak nezasahovali, snaží se nám zavřít ústa. Nikdo nás nevede k tomu, abychom se starali o svoji komunitu a abychom věnovali pozornost veřejným záležitostem. Když vám není lhostejné, co se děje kolem vás, nemáte ani jinou možnost než stát se disidentem.

Jaké represe stát používá? Prý vás dlouhodobě sledují.

Vietnamský režim hodně napodobuje ten čínský. Vietnam se snaží navenek prezentovat jako malá ekonomicky úspěšná země, ale zdejší situace je stejně špatná jako třeba v Barmě, Číně, Iráku nebo jakémkoli jiném diktátorském režimu. Vietnamci žijí od roku 1945 v totalitním státě, nemáme tu žádná nezávislá média. Teprve když jsme získali v roce 2005 přístup k sociálním médiím, bylo to poprvé, kdy jsme mohli veřejně publikovat svoje názory. Vláda už nemůže tolik kontrolovat, co publikujeme a sdílíme, a o to víc se snaží železnou pěstí potlačit jakékoli nezávislé hlasy.

Pham Doan Trang je novinářka, bloggerka, spisovatelka a vůdčí postava vietnamského disentu. Její blog a facebookový profil sledují desetitisíce lidí. Vydala devět knih, především o lidských právech a demokracii. Za svou činnost je soustavně pronásledována, byla mnohokrát zatčena i fyzicky napadena, její knihy jsou ve Vietnamu zakázány. Člověk v tísni jí za její odvahu letos udělil cenu Homo Homini.

Používají různé taktiky, aby disent umlčeli. Velmi jednoduchým a levným způsobem je najímání maskovaných skupinek chuligánů, které odpůrce režimu fyzicky napadají. Spousta z nás se stala obětí takových útoků. Mnohým rozbili hlavu, mně zlámali nohy. Kdykoli vás můžou přepadnout na ulici, nebo dokonce i ve vašem domě. Psychicky vás šikanují a vyhrožují vám i vašim rodinám. Často vás zatknou a odvezou na stanici k výslechu nebo do takzvaného převýchovného tábora. Stačí, že se třeba účastníte nějakého mírumilovného shromáždění nebo napíšete něco na Facebook, a už vás zatknou.

Nejhorší ale asi je, že se vás snaží izolovat od zbytku společnosti. Tlačí na vašeho zaměstnavatele, aby propustil vás anebo i vaše příbuzné, a vy tak jste neměli žádné prostředky. Když ještě studujete, přijdou policisté do školy a žádají vaše vyloučení. Rozšiřují o vás lži na internetu i mezi vašimi sousedy, přáteli, příbuznými nebo kolegy.

Vietnamská disidentka Pham Doan Trang

Jací lidé vlastně ve Vietnamu protestují proti režimu?

Dřív jsem si myslela, že proti režimu povstanou hlavně intelektuálové – právníci a novináři, ale mýlila jsem se. Vietnamská opozice je velmi různorodá, jsou to různé skupiny, lidé z nejrůznějších vrstev společnosti. Jsou mezi nimi i akademici, intelektuálové nebo umělci, ale také vlastníci půdy a farmáři, kterým půdu zabraly státní společnosti, nebo příbuzní lidí odsouzených neprávem k smrti. Většina podnikatelů, právníků nebo novinářů naopak profituje ze spolupráce s režimem podobně jako v Číně nebo dalších autoritářských státech. Jsou s režimem zadobře, mají různé výhody a jsou v podstatě spokojení, nemají zájem na nějakých změnách a reformách.

Jak vypadá život obyčejných lidí? Jsou spokojení? Nebo se bojí?

I v tomhle jsou si Čína a Vietnam podobné. Střední třída, nebo aspoň její část, těží z dobrých vztahů s režimem. Samozřejmě se lidé bojí, bojí se ztráty svých jistot a dosavadních výhod, bojí se represí. V některých případech jsou to ale právě lidé ze středních a vyšších vrstev, kteří spolupracují s vládou na vyvlastňování chudých farmářů. Mnoho z nich se staví proti demokracii, lidským právům a lidskoprávním aktivistům hlavně v oblasti ochrany životního prostředí. Ve Vietnamu je totiž hodně ekonomických projektů, které poškozují a znečišťují přírodu, ale podnikatelé a firmy jsou v dobrém kontaktu s režimem, a tak dostávají zelenou.

Můžeme si váš režim představit jako nedemokratický stát, kde ale funguje v podstatě kapitalismus?

Je to tak. Nevěřím, že kapitalismus a větší bohatství vedou automaticky k demokracii a svobodě. Čína i Vietnam jsou toho důkazem. Ve Vietnamu je mnoho milionářů, kteří pro demokracii nic nedělají, v mnoha případech jdou naopak proti nám a zájmům lidí. Nefunguje tu kapitalismus ve spojení se sociálním státem tak jako v Evropě. U nás nemáme žádné sociální zabezpečení, které by pomáhalo lidem při ekonomických problémech, nemůžeme se spoléhat na stát, když se stane nějaké neštěstí. Ve Vietnamu neexistuje žádný progresivní kapitalismus, tady je jen divoký kapitalismus, kdy si podnikatelé podávají ruku s vládou a obírají chudé o jejich půdu. Přála bych si, aby kapitalismus přinesl více svobody, prosperity, spravedlnosti a rovnosti, ale není tomu tak. Propast mezi bohatými a chudými se naopak zvětšuje, jsme svědky čím dál větších nespravedlností. Přibývá lidí bez práce, lidí, kteří nemají žádnou budoucnost. Ve Vietnamu totiž neplatí, že když tvrdě pracujete a snažíte se, tak můžete stoupat po společenském žebříčku. Když se narodíte do chudé rodiny, nemáte skoro šanci to změnit, budete navždy chudí, a nejenom vy, ale i vaše děti a vnoučata.

Jak aktivismus ovlivňuje váš osobní život, je vůbec možné mít za takových podmínek normální rodinu?

Je to extrémně obtížné. Proto jsem se rozhodla nezaložit rodinu a zůstat single. Dobře vím, že kdybych se vdala, můj muž by byl první, na koho by policie tlačila, aby se mě snažila odradit od aktivismu. Takhle útočili mnohokrát na mého bývalého přítele. Podle mě je lepší, když aktivisté nemají děti, protože ty jsou pak pod velkým tlakem, trpí a odnáší politickou činnost svých rodičů. Otec mi zemřel už dávno, ale matce je 77 a musí neustále čelit policejní šikaně a obtěžování. Odposlouchávají jí telefon, občas jí přeruší internetové připojení. Radši jí nedovoluji, aby jezdila sama na kole, protože mám strach, že by ji někdo mohl napadnout a zranit.

Moc mě mrzí, že nemůžu s matkou trávit tolik času, kolik bych chtěla, protože se musím často skrývat. Nemůžu ji navštívit, ani když má narozeniny nebo o svátcích. Představte si, že chodíte nenápadně kolem vlastního domu a snažíte se matku aspoň zahlédnout. Nemůžete ale jít dovnitř a ani jí nemůžete naznačit, že jste nablízku, protože ji nechcete ohrozit a upozornit na sebe policii. Nejhorší je to o Vánocích a na Nový rok, kdy se rodiny scházejí a já musím být někde schovaná. Je to pro mě hodně těžké a hodně smutné.     

„Jeden z našich ekologických aktivistů byl právě odsouzen na 14 let. Na záběrech ze soudního procesu měl obličej plný modřin,“ říká Pham Doan Trang. Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém Trang popisuje život v současném Vietnamu.

Podle mezinárodní organizace Freedom House patří Vietnam mezi nejméně svobodné státy světa. Nevládní organizace Reportéři bez hranic řadí Vietnam v indexu svobody tisku na 175. místo ze 180 států. V zemi je zásadně omezována svoboda vyznání, poklidné demonstrace jsou potlačovány silou, média podléhají státní kontrole. Ve Vietnamu je minimálně 110 politických vězňů, řada dalších lidí je zadržována bez soudu.

 

  

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.