Eagles of Death Metal: Zatřepat plodníkem jako nikdy!
19. května v pražské MeetFactory zahrají Eagles of Death Metal - kapela z kalifornského Palm Desert, která s velkou nadsázkou a nekorektním šarmem opět dělá z rock'n'rollu zábavnou záležitost.
Jejími lídry jsou kníratý playboy Jesse „The Devil“ Hughes (přezdívaný též Boots Electric) a frontman Queens of the Stone Age Josh Homme. Podařilo se nám k telefonu dostat samotného Ďábla.
Je pravda, že ty a Josh Homme jste se spřátelili na střední škole, když tě zachránil před šikanujícím výrostkem? Nebo to je jen jeho verze příběhu?Takhle se z nás stali blízký přátelé. Josh byl takový obří vikingský monstrum, tehdy na něm bylo vůbec nejlepší, že když byl poblíž, lidi do tebe nekérovali. Jako by představoval nějakej řád nebo co. Když tě někdo šikanoval, držel ses kolem Joshe, a oni dali pokoj. A jednou mě zachránil přímo, když jsem dostával nakládačku. Poplácal mě po tváři a povídá: „Kámo, trochu za sebe bojuj!“ A začala nová fáze našeho kamarádství.
Údajně ti Josh hodně pomohl ještě mnohem později, když tě doslova odvezl na odvykačku...Jojo, pomohli jsme si hodněkrát... Nešlo jen samotnou o drogovou závislost jako spíš o intenzivní vedlejší účinky rock'n'rollu. Drogy i všechno ostatní ve velkým. Nemít přítele jako Joshua, nezvlád bych to.
Kromě Eagles of Death Metal jsi si účastnil i série Desert Sessions, motal ses kolem Queens of the Stone Age a taky jsi hrál na kytaru a zpíval na jednom albu Fatso Jetson, vlivné kapely kalifornského pouštního undergroundu. Jaký máš vztah k téhle devadesátkové scéně kolem Palm Desert? Paráda! Víš, že za celou mojí hudební kariéru jsi první neřád, kterej se mě na tohle zeptal? To je super, kámo! Díky!Jestli existuje něco jako základní pouštní hudební vzdělání, tak já ho mám. Bubnoval jsem v kapele Scary Time Ramblers a účast na desce Fatso Jetson pro mě byla tehdy obrovskej úspěch.Pro každýho, kdo v Kalifornii hrál pouštní muziku, byli zásadníma postavama bratranci Lalliové, hlavně Mario Lalli (Yawning Man, Fatso Jetson atd. – pozn. red.) byl inspirací pro celý naše nadšení a posedlost. Všechno, co na svym vrcholu tahle scéna obnášela a co z ní vzešlo, umožnil Mario Lalli. On to rozjel v poušti a Kyuss to pak rozjeli na celostátní úrovni.A já se pořád považuju v první řadě za pouštního rockera!
Dočkáme se dřív nové desky Eagles of Death Metal, nebo další sólovky tvého alter ega Boots Electric? A závisí to stále na zdravotním stavu vašeho basáka Briana O'Connora?Řeknu to takhle: Brian zrovna zametá s rakovinou. A Eagles of Death Metal jsou jako něco jako Special Forces rock'n'rollu. Když jeden odejde, nastoupí na jeho místo další záložník. Ani bych to neměl pouštět ven, ale Brian se taky chystá na lukrativní hereckou kariéru. Bude se teda věnovat filmu a my chystáme co se týče basy pěkně hustý překvapení. Akorát ti ještě nemůžu říct, o koho jde.
Kdo je podle tebe ideálním posluchačem Eagles of Death Metal?Kdokoli, kdo se chce bavit a nechce poslouchat, koho má volit.
A ideální místo, kde bys chtěl hrát?Kdekoli, kde jsou holky, který se mnou chtějí mít sex.
To se v Praze určitě vyloučit nedá – jak sám víš, protože jste tu už hráli...Američani mají dost divný představy o Evropě. Myslí si, že tam všichni sedí na zadku, srkají čaj a přikusujou sušenky... Nejvíc srandy v celym životě jsem si přitom užil právě na turné s Queens of the Stone Age, když jsme hráli v Praze. To byla jedna z nejvíc surreálnejch, kouzelnejch nocí mýho života. A řeknu ti jedno: až se vrátim do vaší krásný země, hodlám zatřepat plodníkem jako eště nikdy!
Co vlastně děláš kromě hudby? Jak trávíš dny?Asi se stanu jednim z těch divnejch rockerů ve stylu Poison Ivy nebo Luxe Interiora. Moje přítelkyně tráví čas zahradničením – vytvořila moc pěknou zahradu – a já dělám v kůlně nábytek. Fakt suchařina. No a mezi tim samozřejmě obrovský množství množství tvrdejch drog, zvrhlej sex s pornohvězdama, únosy a vraždy prostitutek a policajtů. Normálka rodinný záležitosti.
Jednou jsi zmiňoval, že na cestách s kapelou sbíráš tetování. Máš nějaké nové přírůstky?Mám tu několik novinek, podíváme se... Když jsme se do sebe za svitu měsíce zamilovali s mojí sladkou sedmnáctkou (jen žertuju, je jí jednadvacet – ale já ji nutím, aby vypadala na sedmnáct), nechal jsem si vytetovat krásnýho démona rychlosti a pak dvě lebky s vojenskejma čepicema v srdíčku s bleskama. To je báječný, protože nic neřekne „Pravá láska“ líp než líbající se zombie lebky s bleskama.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
