Emeralds: Analogově-skupinové nevědomí

Trojice Emeralds – to znamená John Elliott, Mark McGuire a Steve Hauschildt z amerického Clevelandu – je důkazem toho, že analogová elektronika není v kurzu pouze v popu a hipsterských komunitách, ale vlna obliby starých nástrojů v elektronice také nabírá na síle i v avantgardních kruzích. Start tria v roce 2006 byl mocný. Emeralds zaplavili scénu hodinami nahrávek na desítkách nosičů rozličné formy a stopáže a tímto frontálním útokem si zjednali rychle respekt. Dokonce takový, že jim v poslední době vydávají desky zavedené značky No Fun Productions, Ecstatic Peace! nebo Industial Records. Co zkouška či koncert, to deska – je stejná taktika, jakou má Pete Namlook. Emeralds ale v poslední době rozlišují nahrávky na dvě sorty: spontánní jamy stále ponechávají na pospas vypalovaným CD nebo kazetovým edicím, „serióznější“ nahrávky si schovávají pro řadové desky „vyšší úrovně“. Jednou z nich je i Does It Look Like I’m Here?

Dvanáctka kratších kousků, které na poslední řadovce Emeralds najdeme, nese stále stejné výsostné znaky – to znamená, že namáčí klapky svých analogových miláčků a kytarové struny do sedmdesátkové a osmdesátkové progresivní minulosti, z které vytahuje především minimalistickou hypnotičnost a ambientní melancholii. Muzikanti s progresivně rockovou či jazzovou minulostí přestávají myslet na to, jak předvést posluchačům rychlost svého prstokladu, případně míru skladatelských obratů během co nejkratší doby, a své nálady nechávají volně plynout prostorem. Končetiny poté zůstávají často nevědomým zprostředkovatelem skupinového podvědomí, které přináší muziku vhodnou ke snění se zavřenýma očima.

Emeralds - Does It Look Like I’m Here?|foto: Editions Mego

Nekonečná sóla zůstávají alespoň na Does It Look Like I’m Here? zapomenuta a celou desku tedy můžeme uchopit jako sonický halucinogenní trip s pozitivním vyzněním. Optimismus a hřejivost starých rejstříků přináší onen retrofuturistický nádech, který ale Emeralds, na rozdíl od mnoha dalších, můžeme bez problému uvěřit. Pokud vás baví loňský objev Oneohtrix Point Never, pak vězte, že Emeralds prochází stejně zakouřenými vlhkými slatěmi, kterými prosvítá slunce, a vytváří tam na obloze proměnlivou duhovou projekci.