Empatií a hrou proti společenským stereotypům
Předsudky a stereotypy má každý. Jaké jsou ty vaše? Workshopy s názvem Mapování společenských stereotypů v Centru současného umění DOX představily učitelům českých škol několik cest, jak se stereotypy v kolektivech bojovat. Princip je jednoduchý – škola hrou.
„Asi se nedá říct, že by byli Češi vyloženě xenofobní. Češi nemají problém s Vietnamci – jsou adaptabilní, se Slováky, Ukrajinci jsou něco méněcenného, proto se jim říká úkáčka. To je projev takové té milé české xenofobie. Ale Romové jsou skutečně problém,“ ilustruje momentální společenské nálady Bohumil Kartous ze společnosti Scio. Z prezentace, jejímž základem je výzkum Scia na českých školách, vyplývá třeba to, že podstatná část žáků automaticky předpokládá, že pachateli trestných činů jsou Romové, nebo že až 40 % žáků by se zúčastnilo protiromského pochodu. Výzkum probíhal od podzimu roku 2012 do jara 2013 na 39 školách v rámci projektu Multipolis. Jeho výsledkem je stejnojmenná stolní hra situovaná do školního prostředí.
„Ta hra má dětem ukazovat, jak odlišné mohou být pohledy různých aktérů, kteří za sebou mají různé pozadí, třeba etnické, socioekonomické, jiné. Ve hře se hráči stávají součástí kolektivu-třídy, jsou tam jasně definované charaktery, mají nějakou povahu, etnicitu atd. Během hry pak dochází k různým střetům, ke kterým je potřeba se nějak postavit.“ Hráči Multipolisu mají vždy ve svých rukou, jakým způsobem se zachovají. Za pozitivní řešení situací inkasují body a současně se přijmutím určité role učí empatii a toleranci.
S Multipolisem mohou vyučující pracovat v rámci různých předmětů, ať už občanské výchovy, nebo základů společenských věd. „Hra se dá dohrát během 45 minut, je pro 2–5 hráčů, lidé se dají rozdělit do skupin. Smyslem hry je ukázat, že vzdělávání v tak abstraktních věcech, jako je multikulturní výchova, může nabývat zajímavých pedagogických forem.“
Podobně netradiční formu výuky využívá i tzv. Mapa společenských stereotypů. „Mapa společenských stereotypů je skutečná mapa města, na které jsou určité postavy, které vyjadřují stereotypní vnímání některých lidí. Jsou tam lidé jako bezdomovci, starý člověk, matka s kočárkem.“ Do pomyslného města pak učitelé a žáci navíc umísťují další postavy, s nimiž jsou svázány společenské stereotypy – postižené, Romy, homosexuály a další, a tím i odhalují svoje vlastní stereotypy. Práci s mapou si na workshopu vyzkoušeli i učitelé.
Marek Fajfr učí základy společenských věd na Gymnáziu Na Vítězné pláni. Markovi studenti prý mají často předsudky vůči islámu, kdy např. nerozlišují mezi islámem a islamismem. „Dál v roli strašáka fungují stoprocentně Romové, sice zaznělo, že Praha je na tom líp, ale není. Cizinci možná jsou lepší u nás ve škole, islám, asi staří ještě, ty taky řešíme,“ dokresluje situaci Marek.
Proti stereotypnímu uvažování žáků a studentů bojuje i Amnesty International. „Od tohoto roku jsme rozjeli projekt Fair Play – Studenti za rovnoprávnost. V rámci něho se pomocí vzdělávacích a aktivistických aktivit na obranu lidských práv a setkáváním studentů se zástupci menšin žijících v ČR snažíme s předsudky nějak pracovat,“ říká Šárka Antošová. Právě setkávání se zástupci menšin a znevýhodněných skupin lidí je podle Šárky Antošové nejúčinnější metodou, jak si s předsudky a stereotypy poradit. Důležitá je podle Šárky otevřenost vůči novým pohledům, zkušenostem a především trpělivost, i proto projekt Amnesty International trvá celý školní rok.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
