Eyvind Kang: Zahrada, ve které (moc) nestraší
V pestré soupisce progresivních hudebníků vydávajících u labelu Ipecac nechybí vedle několika projektů jeho šéfa Mike Pattona a kapel jako Melvins, Dälek či Zu ani avantgardní skladatel Eyvind Kang. Ten se proslavil jako spolupracovník úctyhodné řádky známých jmen napříč žánry. Před pár týdny vyšlo u Ipecacu jeho další sólové album The Narrow Garden.
Vlastní desky seattleského multiinstrumentalisty a skladatele islandsko-kanadsko-korejského původu Eyvinda Kanga jsou poněkud zastíněny jeho bohatou kariérou hostujícího hudebníka. Kang se hráčsky, aranžérsky nebo autorsky podílel na albech tak výjimečných a různorodých umělců a projektů jako John Zorn, Bill Frisell, Mike Patton, Animal Collective, Sun City Girls, Master Musicians of Bukkake nebo Sunn o))).
Výpravnou instrumentaci Kangova aktuálního počinu The Narrow Garden (třetího u labelu Ipecac) má na svědomí zhruba třicítka zúčastněných hudebníků – nechybí tu sbory, smyčce, dechy, perkuse, nebo různé exotické a historické nástroje. Základním konceptem alba, které vznikalo na ostrově Vashon u Seattlu a nahráno bylo hlavně v Barceloně, je tentokrát (jakkoli to může znít suše akademicky) středověká dvorská láska se svými složitými rituály. Podobně jako zmínění MMoB s lehkostí a nadhledem čerpají inspirace pro svůj postmoderní pseudo-folklór, kde se dá, také Kangovy eklektické zdroje jsou rozprostřené do zeměpisné šířky i historické hloubky. Převládají různé varianty východních vlivů, které místy plynule přecházejí do ozvěn trubadúrských písní, aby vzápětí zase uvolnily prostor pro tísnivou disonanci jako vystřiženou z klasického filmového soundtracku.
Filmovou hudbu ostatně nezmiňuju náhodou. Sám Kang přiznává na The Narrow Garden zatím největší podíl toho, co se (z nedostatku lepších termínů) blíží konkrétní vypravěčské linii. Příběh ukrytý uvnitř alba prý zamýšlel podat jako pohádku pro děti – řečeno jeho slovy vás vezme za ruku a provází až do temného lesa, kde se ztratíte.
Právě pasáže, kdy se posluchač ocitne bez doprovodu v tomto strašidelném hvozdu (tedy hororová Usnea, titulní skladba a finále závěrečné Invisus Natalis) jsou těmi nejsilnějšími místy alba. Zbytek jistě není nezajímavý, ale sofistikované detaily a lahodné melodie působí tak nějak příliš harmonicky, úpravně a krotce. Obzvlášť ve srovnání s některými Kangovými podstatně odvážnějšími kolaboracemi se zdá, že nás na The Narrow Garden vodí za ručičku zbytečně moc.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
