Flying Lotus a jeho Los Angeles

23. červenec 2008

U londýnského labelu Warp vyšel na začátku června už letošní pátý dlouhohrající release. Jedná se o desku s názvem Los Angeles celkem nového jednočlenného projektu Flying Lotus, který si lebedí v elektronikou řízlém abstraktním instrumentálním hip hopu. Jestli Los Angeles nezapadne mezi letošními nahrávkami Jamieho Lidella, Clarka nebo Autechre vám v recenzi prozradí Jarda Petřík.

Londýnský label Warp letos doslova chrlí jednu nahrávku za druhou. Po Clarkovi, Autechre, Born Ruffians a Jamiem Lidellovi se o v pořadí již pátou regulérní dlouhohrající desku s rokem vzniku 2008 zasloužil Američan Steven Ellison. Pod aliasem Flying Lotus vydal na začátku června své druhé řadové album, které pojmenoval Los Angeles. A potvrzuje na něm, že nadějný debut 1983 a výtečné EP Reset z roku 2006 nebyly náhody.

00752257.jpeg

Nová deska je opět zvukově hodně nekompromisní a i když místy působí lehce přeexperimentovaným dojmem, pořád se ještě výsledek pohybuje dostatečně daleko od hranice únosnosti. A především dostatečně daleko od hranice kopírky čehokoliv. Flying Lotus si drží i na Los Angeles hodně originální sound, když pokračuje v tom, co začal na debutu 1983 a naplno rozvinul na předchozím EP Reset, které znělo, jako kdyby bylo natočeno kdesi hluboko pod vodou, odkud ztěžka dunivě probublávalo na hladinu k posluchači.

Neboli i na novém albu Steven Ellison staví své tracky především na přebasovaných beatech, které vám pořádně provětrají vaše subwoofery, bohatém doprovodném ruchovém backgroundu a na první poslech docela chaotické struktuře. Celkem sedmnáct převážně instrumentálních skladeb má nejblíže k experimentálnímu hip hopu, případně k dalším, jedním slovem už stěží definovatelným, kombinacím různých stylů. Flying Lotus nechává většinu tracků plynule navazovat na sebe, což je vzhledem k jejich spíše kratším, nejčastěji dvou až čtyřminutovým stopážím rozhodně dobrá volba. Výsledkem je třičtvrtěhodinový set, během kterého se prakticky nemáte kdy začít nudit.

Steven Ellison si s detaily na nové desce opravu vyhrál. Při poslechu alba Los Angeles na vás každou chvíli vybafne nějaký nečekaný beat, houkne vysamplovaný vokál, hlasitý ruch nebo jiný industriální zvuk. Nečekejte proto, že si novou desku Flying Lotus oblíbíte na první poslech. Na to je až příliš pestrou směsí, ve které lze při troše nepozornosti velmi snadno ztratit orientaci. Trpělivost a soustředěnost se ale v tomto případě opravdu vyplatí.

00752262.jpeg

Jestli se dá v souvislosti s Warpem roku 2008 mluvit o nějaké kvalitní a nadějné mladé hudební krvi, Flying Lotus je bezpochyby jedním z hlavních adeptů na tenhle post. Po jeho třetí nahrávce už lze s klidem říct, že Steven Ellison má na to ustát nerovný a v jistých ohledech předem prohraný boj s letitými mastodonty a zavedenými jmény typu Aphex Twin, Autechre, Boards of Canada, Nightmares On Wax nebo Squarepusher a ukázat, že u Warpu i v roce 2008 mohou vycházet zvukově i hudebně zajímavé a inovativní desky.

Spustit audio