Golden Hour od Kacey Musgraves je kyselinové country pro všechny, kteří potřebují naději

Není stigmatizovanějšího žánru, než je country, snad kromě metalu. Žánrové propriety jsou dané, hýbat se s nimi moc nemůže, buď je máte a jste „in“, anebo to už není country. Bendžo, slide kytary, housle, sladké vokály, tady není moc prostoru pro experimenty ani blyštivou popovou produkci. I díky tomu si ale žánr udržuje stabilní posluchačskou základnu, která nevyžaduje překotný vývoj.

Když se například countryová hvězda Taylor Swift chtěla před lety posunout do pozice nadžánrové hvězdy, musela dát svému starému akustickému zvuku úplně sbohem. Pak je tu ale ještě jedna možná cesta k popovému crossoveru. Je poněkud komplikovanější a v minulosti se podařila třeba Johnnymu Cashovi nebo Dolly Parton. Spočívá v tom psát písničky tak silné, že jim posluchači prostě nemůžou odolat, i když country třeba vůbec neposlouchají. Texaská hvězdička Kacey Musgraves se po téhle cestě vydala na své třetí studiové desce Golden Hour a natočila písničkářský majstrštyk, který má potenciál překročit žánrové hranice.

Kacey Musgraves se proslavila už svým debutem na velké značce Same Trailer Different Park, který v roce 2013 vyhrál Grammy za nejlepší country album. Zpěvačku představil jako holku z přívěsu, která si prožila neradostné dětství, ale nikdy nesklouzla do pesimismu, byť se jejími písničkami často proplétala jemná melancholie i boj proti pokrytectví nebo konzervativismu (jako jedna z prvních v country žánru například zpívala o sňatcích osob stejného pohlaví). Novinka Golden Hour je deskou o tom, jaké to je být šťastně zamilovaný a vnímat najednou všechny krásy světa. Je to album prosycené optimismem a nadějí, závratným pocitem z prvních měsíců vztahu, kdy má člověk pocit, že se mu převrátil celý svět a může létat. Ne náhodou je to deska pojmenovaná po efektu tzv. magické hodiny, tedy po první a poslední hodině slunečního denního svitu, v níž se svět zdá ostřejší a intenzivnější. Přesně jako svět během té nejsilnější zamilovanosti.

„Když prší, tak leje. Třeba sis ale jen nevšiml, že už dávno pršet přestalo,“ zpívá Musgraves v závěrečné skladbě Rainbow a dává naději všem zlomeným srdcím. Láska a zamilovanost je tím největším popovým klišé, písničkářce z Texasu se ale na Golden Hour daří tyto pocity zachytit s odzbrojující upřímností, které je těžké nepodlehnout.

První skladbou, kterou Musgraves a její spolupracovníci (Daniel Tashian, Ian Fitchuk) pro desku nahráli, byla Oh, What a World – balada o nově nalezeném smyslu života, v níž je zpěvaččin hlas ponořený do vokodérového efektu, jenž mu dodává jistý nádech surreálna. V prvním singlu Space Cowboy jsou slide kytary a bendžo zvláštně rozmazané a aktuální singl High Horse – asi nejpopovější moment desky – stojí na jemně euforickém disko beatu. Pořád je to vlastně dřevní country, ale jemně posunuté do psychedelie. Tento efekt skvěle svědčí hlavnímu tématu desku – jako kdyby byl při zamilovanosti člověk pod vlivem nějaké silné drogy, která mění jeho vnímání. Musgraves ostatně dojemnou píseň Mother napsala, když byla pod vlivem LSD, což přiznává v tiskové zprávě k desce. A Oh, What a World pak obsahuje narážku na marihuanu, tedy na „rostliny, které ti otevírají mysl“.

Sladký hlas a tradiční country aranže můžou být pro posluchače neobeznámené s žánrem možná na první poslech překážkou. Stejně jako optimismus, který k písním o lásce tak nějak patří. Golden Hour ale nechce ždímat jednorozměrné, žvýkačkové emoce. Musgraves je sice bláznivě zamilovaná, tím skutečným tématem alba je ale údiv z toho, jak láska může s člověkem zacloumat. „Jsem ten typ člověka, který začne být nervózní, když se mi všechno daří,“ zpívá v Happy & Sad, jež dobře odráží zmatenost přicházející s tak silnými pocity. I díky stopě melancholie nebo pochybností je Golden Hour deskou, která může chytit i fanoušky indie rocku nebo folku. Úvodní Slow Burn nebo Love is a Wild Thing by skvěle fungovaly i v úplně jiných aranžích než v těch, které zpěvačka nahrála se svojí partou na farmě u Sheryl Crow.

Právě písničkářská hvězda, která se proslavila v devadesátých letech, pomohla country infikovat prvky rocku, pořád ale zůstala jednou nohou v žánru, který není úplně nakloněný překotným změnám. Kacey Musgraves dělá na Golden Hour něco podobného, ale s elektronickou hudbou. Kombinace vokodéru, špetky psychedelie a silného písničkářství dělá z této desky něco víc než jen novou žánrovou klasiku.

Kacey Musgraves – Golden Hour (MCA Nashville)
Hodnocení: 90 %