Grant Hart: „Užívám si hlavně nahrávání“

Grant Hart pak založil další projekt Nova Mob a v poslední době se věnuje sólové kariéře. Své zatím nejčerstvější album přijíždí představit i do Prahy. U příležitosti jeho vystoupení v klubu 007, které se uskuteční 23. listopadu, se s ním do chladné Minnesoty spojil Robert Candra.

Aktuální album Hot Wax jsi nahrál s muzikanty z Godspeed You! Black Emperor a A Silver Mt. Zion. Proč do Prahy přijedeš sólo?
Myslím, že vzhledem k popularitě těch kapel se jejich role na albu trochu přehání. Hráli se mnou ve studiu asi dva dny. Na desce jsou, ale nikdy jsme spolu nevystupovali a tak dál.

Grant Hart|foto: Press kit

Proč jsi vydal album až po deseti letech od předchozího Good News for Modern Man? A co jsi vlastně celou dobu dělal? Studoval šachy jako tvůj oblíbenec Duchamp?
(smích) Šachy zrovna ne... Ale věnoval jsem se výtvarničině, taky dlouhodobému skladatelskému projektu, který právě nahrávám. Prostě jsem si užíval jiné věci. Situace kolem minulého alba byla velmi depresivní (pozn. red.: distribuce byla negativně ovlivněna bankrotem labelu), nechtělo se mi hned skočit na novou desku.

Jak jsi zmínil, jsi taky výtvarník. Inspiruje tě při psaní hudby výtvarné umění?
Ano. Když se věnuji jednomu, pomáhá to vyvážit to druhé. Ruka ruku myje.

Vzhledem k tomu, že jsi v hudebním byznysu s přestávkami nějakých třicet let, vnímáš, jak se změnil?
Samozřejmě. Často si říkám, že hudebníci, kteří začínali v průběhu posledních deseti let, si neuvědomují, jaké to bylo pro muzikanty nějaký čas předtím. Tehdy se necestovalo s mobilem a laptopem. Na další koncert ses musel dostat jen za pomoci telefonu a pošty.

Užíváš si (a myslím upřímně) ještě vůbec nahrávání a ježdění na šňůry?
Užívám si nahrávání. Turné může být pěkná osina v zadku. Když cestuješ sám, je to chleba o dvou kůrkách. Nemusíš se otravovat s dalšími lidmi, ale taky je na tobě všechna práce. Zařizuješ si věci přes den a večer musíš udržet nějakou úroveň intenzity při vystoupení. Což je lehčí, když jsi na pódiu se třemi čtyřmi lidmi. Ale všechna rozhodnutí jsou na tobě a kromě koncertních povinností jsi pánem svého času. Mně víc vyhovuje cestovat sám, být schopný rychle přijet do města a zase odjet. Rád hraju s dalšími lidmi, ale toho jsem si užil dost. Radši jezdím sám.

Co byl nejpodivnější moment tvé kariéry?
Nejbizarnější moment, hmm... Jednou jsem měl v New Yorku uvést na koncertě předskokana. Předtím mě poprosil, abych ho představil svému publiku, že prý přišli na mě a jeho neznají. A uprostřed představování jsem zapomněl, jak se jmenuje. (smích)

Kdy ses rozhodl vyměnit bicí za kytaru a stát se klasičtějším rock´n´rollovým frontmanem?
Před Hüsker Dü byly mé hlavní nástroje klavír a klávesy. Bubeníkem jsem se stal, ale vlastně jen proto, že jme neměli nikoho okamžitě po ruce. Když se Hüsker Dü rozpadli, posunul jsem se ke kytaře a vrátil ke klávesám. Co se týká písničkaření, pro bubeníka je trochu obtížné se vyjádřit.

Jaké bylo dospívání v Minnesotě?
Asi ne moc odlišné než jinde. Je to dobré místo k životu. Vyhlídky byly (zvlášť tehdy) dost progresivní. St. Paul je město s dobrou muzikou. Nevyrůstal jsem úplně znuděný.

Pořád tam žiješ?
Ano, Minnesota je můj domov.

Grant Hart|foto: Debbie Donnovan

Jaká hudba tě nejvíc ovlivnila?
Byl jsem nejmladším z pěti dětí. Slyšel jsem tak spoustu hudby, která pro mě byla trochu napřed. Narodil jsem se v roce 1961 a sourozenci byli v pubertě, když jsem byl děcko. Vyrůstal jsem s velkými kapelami šedesátých let.

Pracuješ teď na nové desce?
Ano, natáčím průběžně od doby, kdy vyšlo Hot Wax. Bude to pěkně eklektické. Hudební provedení klasické anglické básně Ztracený ráj Johna Miltona. Je to zdlouhavý projekt, spousta hudebního materiálu.