Habima s Brechtem v Praze

Už jen fakt, že se ve "vinohradském" bude hrát Brecht, způsobil v mé mysli malý rozruch. Jako vděčný divák Kavkazského křídového kruhu musím konstatovat, že v průběhu středečního představení se původní příjemné chvění přeneslo na plochu celého mého těla. Nechci psát o tom, zda Brecht v podání izraelského divadla znamená nové politické souvislosti. Raději řeknu, že Habima nezklamala. Především mě nadchla lehkost a vtip představení a hlavně - nebyl to šílený doják, při kterém by se Brecht chtě nechtě musel obrátit. A bylo to jiné, možná "neevropské", ale určitě sympaticky jiné.

Režisér Ilan Ronen zachoval zkrácený rámec hry. Všichni herci tedy na začátku představovali rolníky a rolnice, dokud se nerozhodlo, že budou hrát. Do úvodního rámce byli zapojeni i diváci (museli si nad hlavami podávat košík s ovocem, aby se v pořádku dostal na jeviště). V následujícím příběhu mladé ženy Gruši, která skoro tři hodiny zachraňuje nevlastní dítě, nechyběly některé dojemné scény; byly však zcizeny nejen výstupy vypravěče, který posunoval děj kupředu, ale i například loutkou dítěte, opravdu vtipným humorem, zpěvem nebo tancem. Na hudební nástroje se hrálo naživo. Muzikanti seděli na kraji jeviště a když zrovna nehráli, tak se z nich stali diváci. Také zpěv byl živý, a to v obou významech tohoto výrazu. A nezpívali falešně (což se o některých českých hercích nedá říct).

I scéna, kostýmy a rekvizity byly jednoduché. Základem jeviště se stala kruhová točna. V její zadní části byla umístěna jakási velká, patrně z desek složená "věc", která mohla jednou představovat schody, podruhé třeba chatrnou lávku ( ...divákovi se meze nekladou). Navíc se do těch schodů nebo lávky vešlo i několik lidí. Dlouhé dřevěné tyče byly hlavní rekvizitou a při správném zabodnutí do točny mohly zastupovat les, křoví nebo dům.Téměř všechny kostýmy se navzájem podobaly, něco jako dlouhé přepásané unisex haleny, ale vkusné a pohodlné. Výjimkou byl například kostým guvernérovy ženy Nately Abašvili, který v tomto pojetí hravě vynikl svým nevkusem. Právě mezi Natelou (biologickou matkou) a Grušou (ženou, která si "nevlastního potomka" vzala za svého) proběhl závěrečný zápas o dítě. Rozsoudit ho měl soudce-opilec, kterému v předchozích scénách nebyl cizí ani "anální" humor. Dopadlo to dobře. Na základě zkouškykřídovým kruhem (do středu scény soudce nechal zobrazit kruh, postavil do něj dítě a ženy se o něj měly přetahovat) zvítězil mateřský cit. Gruša přetahovačku odmítla, a tím potvrdila svou pravou lásku. Diváci si tedy mohli oddechnout, i když si samozřejmě celé tři hodiny uvědomovali, že sedí v divadle! Kromě scénických zcizovacích prvků v tom většinu z nich také utvrzovala sluchátka, ze kterých se po celou dobu představení linul český nebo německý překlad.

Už jen jednu poznámku: přiznám se, že nevím do detailů, jak se hrál Kavkazský křídový kruh za Brechtova života nebo jak se hraje v současném Německu. Také nevím, jestli by Brecht ve všem s Habimou souhlasil. Z pohledu průměrného českého diváka však můžu říct, že jsem v Divadle na Vinohradech 15. listopadu 2000 zcela určitě viděla vyváženě zcizené a herecky dobře odehrané představení.

Pražský divadelní festival německého jazyka, 15. a 16. listopadu, Divadlo na Vinohradech Bertolt Brecht: Kavkazský křídový kruh, Divadlo Habima, Izrael režie: Ilan Ronen, scéna a kostýmy: Micki Ben-Cnaan, hudba: Ehud Banai, hrají: Davit Gavish, Yossi Eini, Shai Zabib, Revital Snir aj.